Nemá sílu znalosti ani prostředky. Vždyť jen malý posun v zemské kůře rozvalí lidské mravenčí stavby a velký oceán převalí vlnou tsunami část hustě osídlené planety a srovná hrdost národa velkým neštěstím. Ale člověk i poškozený se dokáže vzchopit a postavit znovu na nohy. Život na zemi podléhá standardním zákonům a jevům.
Jedním z nich je milování v přírodě.
Vypadá to lechtivě, ale nemluvíme tady o jen lidských formách vzájemného namlouvání nebo zajímavého tělesného kontaktu.
Všechna stvoření na světě milování podléhají a nezmění na tom žádná puristická sdružení světa. Tak to prostě je a je to dobře zařízeno na tomto světě. Řád světa podal jako pevný základ milování všeho živého a učinil z něho hybnou sílu celé živočišné a zřejmě rostlinné i jiné buněčné existence na této planetě. Život není udržitelný koloběhem prvků co skládají živou hmotu co živočich používá, aby doplnil svou spotřebu energie, a kdo si to myslí, mýlí se. Tak se život na světě udržet nedá, protože by vše vymřelo a nikdy by jsme se také nenarodili.
Pokusím se vysvětlit co to pohání milování tak, že je věčné a je to tak složité, že se to možná ani vědci nepodaří plně...chemie ani fyzika nám mnoho nepomůže, zčásti vědecké kritické myšlení neuropatologů nám o tom podává náhled.
Příkladem je MUDr František Koukolík v knize O Evě a Adamovi. Dotknu se těchto závěrů pana profesora i zde, počkejte si.
ale nářadí s sebou. Je sucho, ale kytičky jsou venku. I včelky. Slunečné dny a teplo řídí přírodu. Světlo a dny se prodlužují...
Máme každý svůj vlastní kalendář. Pro někoho jaro začíná prvním slunečním dnem, jiný to pravé jaro počítá od prvního milostného kosího zpěvu a pro jiného je neklamným znakem jara první slečna nalehko spoře oděná.
My, přátelé zahrad a záhonů, počítáme jaro od první rozkvetlé sněženky. Jakmile se mezi dvěma zelenými lístky prodere na svět první bílý kvítek, je jasné, že jaro už je tady.
Podíváme se do světa zpěvných ptáčků červeně kardinálsky zbarvených....
Severní Kardinálje pěvec střední velikosti s délkou těla 21 cm. Má výrazný hřeben na hlavě a maskou na obličeji. Sameček je pulzující červený, zatímco samice je temně červenohnědý odstín. Severní Kardinál se hlavně živí zrním se, ale také se živí hmyzem a plody. Samec se chová teritoriálně , značí své území svou písní. Během námluv samec krmí potravou samičku zobák-k-zobák. Samička snáší tři až čtyři vejce. To bylo kdysi ceněný ptáček jako domácí mazlíček, ale jeho prodej jako okrasného ptactva je nyní zakázán ve Spojených státech. Běžné jméno, stejně jako vědecké jméno, severní kardinál odkazuje na kardinály z římsko-katolické církve , kteří nosí výrazné červené šaty a čepice.
Roste planě i u nás, pravděpodobně však není původní, ale zavlečený. Nejčastěji je dvouletý, někdy však vydrží i více let. V prvním roce rostlina vytvoří přízemní listovou růžici, z níž ve druhém roce vyrůstá lodyha s jednostranným hroznem nápadných květů.
Často se na stanovišti udržuje samovýsevem, proto budí dojem klasické trvalky. Široký sortiment odrůd zahrnuje pestré barevné směsi i čisté barvy. Velmi oblíbená je velkokvětá směs ´Excelsior Hybrids´ a také starší barevná směs ´Gloxiniaeflora´. Vzácnější, ale dnes už také u nás velice populární, je světle meruňková ´Apricot Beauty´. Objevují se také nižší zakrslé odrůdy, například pouze kolem 60 cm vysoká ´Dwarf Red´. Náprstník dobře obhospodařují čmeláci, často mají svou kolonii poblíž. Najdeme jej i v lese, kde bývají na pasece v celé kolonii a jsou světle fialově vybarvené ne červené
Náprstník červený roste nejlépe na nevápenitých, spíše vlhčích půdách. Velkokvěté odrůdy hezky vyniknou v kombinovaných záhonech nebo jako předsadba dřevin.
Vytrvalá, 40-120 cm vysoká jedovatá bylina s přímou, obvykle nevětvenou a mírně hranatou lodyhou, nahoře žlaznatě pýřitou.
Listy jsou střídavé, dolní vejčitě kopinaté až přisedlé, horní kopinaté, přisedlé, na rubu chlupaté.
Kvete v červnu až září. Květy vyrůstají v jednostraném hustém hroznu. Jejich koruny jsou trubkovitě zvonkovité, pětidílné, dvoupyské (dolní pysk je chlupatý), s laločnatým lemem. Náprstníky patří k velmi dobře chemicky prozkoumaným rostlínám.
Ve všech částech rostliny (a zejména v listech) jsou přítomny glykosidy, většinou se steroidním aglykonem, ovlivňující srdeční činnost.
Otravy: Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty různě zabarvené), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, po asi 2 hodinách se zrychluje a slábne puls, smrt nastává zástavou srdce. Otrava se léčí podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj), nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je sníst.
Jarní kytičky - krokusy jsou velmi svěží a krásné na jaře vyráží i ze sněhu
Krokusy jsou první kytky, které kvetou začátkem jara. Dokonce i když je ještě sníh, tak jsou schopné potěšit svými květy. Mají rády chladnější počasí, ale musí mít dostatek vody, jinak jsou jejich květy malé. Sázíme je na podzim, v době mezi říjnem - listopadem. To záleží na tom jaké je počasí. Před sázením musíme půdu odplevelit zapravit do něj hnojivo. Asi po týdnu až dvou můžeme do takto připraveného záhonu vysadit cibulky krokusu. Sázíme je do skupin po několika kusech, aby nám na jaře vykvetly zajímavé a bohaté koberce květů. Na jaře se nám krokusy odvděčí za takto připravený záhon nádhernými květy. Rozkvétají za plného slunce během dne. K večeru své květy zase zatahují, aby mohli další den opět krásně rozkvést.
Po odkvětu cibulky můžeme, ale nemusíme ze země vyrývat, to záleží kolik místa v záhoně máme.
Rozprava k sázení krokusů
Žlutý a fialový květ krokusu
Jednou z prvních jarních květin je krokus (Crocus). Krokusy nejlépe prospívají na slunném místě s lehkou, propustnou půdou, dobře se však přizpůsobí i polostínu, pokud není půda příliš mokrá. Aby jejich krása naplno vynikla, vysazujeme vždy do skupin, nejlépe stejných barev.
Krokusy ozdobí okraj keřového záhonu, prázdná místa trvalkového záhonu, okraje cest, skalky. Cibulky přesazujeme na začátku léta, asi jednou za tři roky. Protože stará hlíza po odkvětu odumírá a nad ní vzniká nová s dceřinými hlízkami, vybereme pro další výsadbu pouze největší cibule a uložíme je přes léto v dobře větrané místnosti s teplotou kolem 15oC.
Z druhů, které kvetou na jaře, se nejčastěji pěstuje velkokvětý krokus jarní (Crocus vernus) – jeho různé odrůdy mají bílou, modrou a fialovou barvu nebo dvojbarevné žíhání. Velkokvětý krokus žlutý(Crocus flavus) kvete výhradně žlutě a často se používá pro rychlení. Většina velkokvětých zahradních krokusů pak vzniká křížením těchto dvou druhů.
Protože žluté druhy zpravidla vykvétají dříve, je vhodné vysadit je na polostinná místa, kde se jejich růst o trochu zpozdí.
je hlíznatá, velmi stará kulturní rostlina z čeledi kosatcovité, pěstovaná pro blizny svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením.
Šafrán setý je blízkým příbuzným okrasných šafránů (Crocus vernus - šafrán jarní). Pochází ze západní Asie. Na podzim kvete fialovým květem, v každém květu jsou tři nitkovité, 2-3 cm dlouhé purpurově hnědé blizny, které se sklízejí ručně, odštípnutím.
Vzácnost šafránu daná jeho vysokou cenou se odráží v české frazeologii "je toho/mít něčeho jako šafránu", "šetřit s něčím jako se šafránem".
Nejvíce se pěstuje ve Španělsku, v jižní Francii, v severní Africe, v Orientě a v Latinské Americe. Podporuje zažívání, vyšší dávky vyvolávají překrvení vnitřních orgánů, bolesti hlavy. Užívá se ve španělské, latinskoamerické, francouzské a orientální kuchyni.
Ochucuje a barví pokrmy. Těžko se shání ke koupi - jak je vidět z debaty na internetu: Já ho ve zdravé výživě našla vždycky. I když je ho opravdu jako
šafránu, zatím ho měli pokaždé, kupuji v červené krabičce od Grešíka. V
lékárně jsem pro něj také nikdy nebyla, sehnala jste ho tam nakonec?
Kde koupit šafrán? tyto tři slova napíšete do vyhledávače (Google) a je to! Můžete si vybrat a nakoupit online na internetu!
Moc se mi líbí, nechte se unést přátelé...je to životabudič, stejně jako dětský smích...dokonce i kukačky kukají..připomíná mi to rána u lesa, když chodím na šoulačku.
Ptáci takto zpívají dlouho i celý den a dá se s běžícím zvukem pracovat v prohlížeči....
Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé.
Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný). Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý.
Létá poměrně rychle. Hlas má velmi proměnlivý. Jediný pár sýkor koňader dokáže v péči o potomstvo pochytat neuvěřitelné množství hmyzu. Většinou hnízdí dvakrát v roce a za tu dobu spotřebuje denně každá asi 17 gramů larev a housenek, brouků a mušek. Za jeden rok sýkora spořádá až 75 kg hmyzu! Sýkory navíc pečují o ovocné stromy i v zimě.
V okolí budky, kde nocují, posbírají 50-70 procent obalečů jabloňových. Před červivostí tak zachrání až 90 procent plodů.
Nezapomeňte tedy v zimě nasypat na krmítko nebo zavěste alespoň kousek loje na ovocný strom. Takto přilákané sýkory posbírají nesčetné množství přezimujícího hmyzu (vajíčka, kukly i dospělce) schovaného ve štěrbinách kůry. Jakmile roztaje sníh, s přikrmováním přestaňte – pro ptáky je samozřejmě jednodušší zaletět do krmítka než sbírat potravu po stromech.
Ostatní ptáci pak již od jara sbírají slimáky, drátovce, komáry, mšice a další škůdce. Do každé zahrady můžeme přilákat několik zdatných pomocníků, a to nejen díky budkám, které s oblibou obsazují sýkory koňadry, modřinky, rehci domácí i zahradní, brhlíci i neméně užiteční polní vrabci. Volně na stromech a v keřích rádi zahnízdí i pěnkavy, zvonci a zvonohlíci, stehlíci, pěnice černohlavá, pokřovní i hnědokřídlá. Podmínkou jejich zahnízdění je přítomnost hustých keřů nebo vyšších stromů.
U nás tráví zimu i velké množství sýkor z velmi vzdálených míst v severní a východní Evropě. V krutějších zimách k nám přilétají sýkory nejen z Polska a Běloruska, ale dokonce až z oblastí daleko za Moskvou, z podhůří Uralu. Máme o tom celou řadu dokladů od kroužkovaných sýkor. Naproti tomu část našich sýkor, především mladí ptáci, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. Tenhle jev je jedním z mnoha překvapení, které přineslo kroužkování ptáků. Vždyť dříve byly sýkory koňadry považovány za typicky stálé ptáky.
Sýkorka modřinka
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je půvabná, středně velká a poměrně hojná sýkorka. Z našich druhů se svými asi 13 g nachází mezi osmnáctigramovou koňadrou a desetigramovým uhelníčkem. Samci jsou azurově modří na temeni hlavy a na křídelních letkách a krovkách, samice mají tuto barvu jen naznačenou. U obou pohlaví je kresba hlavy černobílá. Díky zbarvení poznáme snadno i mláďata a nedospělou mládež od dospělých modřinek. Mají matnější žlutou barvu, méně výraznou kresbu a hlava je po stranách žlutavá, ne bílá.
Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žije zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.
Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí!
Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují.
Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února.
Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí.
Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou.
Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus.
Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají „kočovat“ krajinou.
V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2–3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.
Ptačí rok: | Zimní hosté | Přezimující druhy | Jarní přílet | Hnízdění | březen - začíná hlavní období jarního příletu duben - pokračuje jarní přílet
- přes naše území protahují bahňáci květen - vracejí se poslední opozdilci (ťuhýk obecný, rorýs)
- mnoho ptáků vyvádí mláďata červen - mláďata odrůstají a osamostatňují se
- z neposečených luk se večer a v noci ozývá chřástal polní červenec - z obilných lánů jsou slyšet křepelky
- na hnízdech čápů bílých již mláďata stojí a dobře se počítají srpen - po vyhnízdění se některé druhy ptáků začínají "potulovat" po krajině září - v lesích se na zimu sdružují sýkory, šoupálek, brhlík, strakapoud
- hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků) říjen - hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků)
- objevují se zimní hosté (hejna kvíčal, havranů) listopad - je vhodné nachystat budky (přes zimu "splynou" s okolím) prosinec - v závislosti na počasí můžeme sypat do krmítka
- pro začínající zájemce o ptactvo dobrý začátek k rozpoznávání druhů (krmítko, nezamrzající řeky ve městech) leden - na potocích hledají za největších mrazů ledňáčci a skorci "volnou vodu" únor - první návraty po zimě (skřivan, špaček)
- ptáci začínají zpívat...
Přichází jaro a bujný národ ptačí
radostným zpěvem je zdraví.
Potůčků průzračných hraví
ve vlnkách skřítci se rozskotačí.
Tu náhle temný zaduní hlas,
hromy a blesky se jaro hlásí.
Ptáčkové nedbají na počasí,
sotva se rozjasní, zpívají zas.
Louka háv květnatý odívá,
lahodně šumí to ve větvích.
Pastýř se ze spánku usmívá.
A když se probudí, hle, nový div,
k tanečku nymf při dudách zazpívá,
a všude rozléhá se jarní smích.
Úpravu první věty koncertu Jaro můžeme hrát dvojím způsobem. Buď použijeme
pouze party naší úpravy, která je zkrácenou verzí, nebo se po poslechu nahrávky pokusíme zahrát větu koncertu celou. Nebude to tak obtížné, jak by se mohlo zdát. První věta má totiž formu podobnou rondu – v průběhu skladby se díl B , který je v partituře označen se několikrát vrací. Takovým instrumentálním „návratům“ se ve starší hudbě říká ritornel (z italského ritornare – navracet se).
líčí Antonio Vivaldi, co se děje v jarní přírodě. Party sólových houslí jsou však natolik obtížné, že si pomůžeme jinak. Podle vlastní fantazie napodobíme:
....cvrlikání, štěbetání, zpěv ptáků a kukání kukačky (na malé tercii), a to třeba pískáním, zpěvem, hrou na zobcovou flétnu nebo zvonkohru (oporou nám budou tóny tónického kvintakordu)
....bublání vody v jarních potůčcích
....jarní bouřku s hřměním a blesky zkusíme vytvořit pomocí plechu, činelů, tympánů či trianglu Antonio Vivaldi jistě netušil, že ještě téměř po třech staletích bude
jedním z nejznámějších skladatelů hudebních dějin. Autora části Jaro z jeho koncertů pro housle Čtvero ročních dob (1724) uhádne každý už po zaznění několika prvních taktů. V čem asi je kouzlo věčného mládí této hudby? Už před Vivaldim se skladatelé pokoušeli napodobovat zvuky odposlouchané z přírody. Některé nástroje se k tomu obzvláště hodily: hluboké dechové nástroje dokáží bručet jako medvěd, housle mňoukat jako kočka, ale také třeba kvílet jako meluzína v komíně.
V období baroka, v němž tvořil Vivaldi, dokonce vznikla celá teorie, podle které měly každá tónina a každá skupina tónů podle svého melodického a rytmického uspořádání zvláštní význam, vyjadřovaly
nějaký „afekt“, dokázaly vyprávět radostně či smutně a dokonce takové pocity vyvolávat. Skladatelům pomohla také vylepšení ve stavbě hudebních nástrojů a nové možnosti techniky hry zase vyvolaly soutěživost mezi virtuózy a skladateli, kdo těchto možností dokáže nejefektněji využít. Vivaldi pocházel z Benátek. Stal se knězem, pravděpodobně kvůli astmatickému onemocnění však nemohl sloužit mše. Téměř až do konce života pak byl učitelem hudby v benátském dívčím sirotčinci
Ospedale della Pieta a pro orchestr tohoto ústavu také vznikla většina Vivaldiho skladeb. Roku 1711 vyšla jeho první sbírka houslových koncertů L’estro armonico, pro kterou se v češtině vžil název Harmonický vrtoch („nápad“ nebo „vnuknutí“), která se okamžitě stala hitem. Následovaly obrovské úspěchy Vivaldiho oper, které se brzy dostaly i do Čech. Jeho nejznámější dílo, koncerty pro housle sólo, orchestr a basso continuo Čtvero ročních dob (Le quattro stagioni), jsou součástí sbírky op. 8, Pokusů harmonických a melodických(Il cimento dell’armonia e dell’ invenzione). Patří k nim krátké sonety, kterými dal skladatel na srozuměnou, co ve skladbě znázorňuje. Ty jsou zároveň vodítkem pro posluchače.
V části Jaro slyšíme zpěv ptáků, bublání potůčku, hromy a blesky jarní bouře, šumění stromů a dudy pastýře, který hraje tančícím nymfám. Pro krásný poslech skladby od Vivaldiho část Jaro jděte sem...
Naše babičky a prababičky pěstovaly bledule a sněženky na zahrádce a není to problém ani teď.
Stačí koupit si cibulky šlechtěných kultivarů a ty na podzim vysázet. Ideální doba pro výsadbu je září, aby do zimy stihly dobře prokořenit.
Cibule sněženek a bledulí se vysazují do hloubky zhruba 6 cm a ne vždy se uchytí. Vyžadují specifické podmínky. Daří se jim na vlhkých a propustných půdách a vyžadují mírné slunce až polostín. V přírodě totiž vyrůstají převážně pod listnatými stromy a v křoví. Pokud mají vhodné podmínky, po několika letech vytvoří husté trsy, které si můžete po jejich opatrném rozdělení rozsadit a tím namnožit.
Ideální čas pro nákup cibulek sněženek a bledulí je koncem léta a na podzim. Když je zhruba v září vysadíte, dočkáte se příští jaro něžných bílých kvítků na vlastní zahradě. Při nákupu ale dbejte na to, aby cibule byly nenarašené a bez poškození.
Dřív něž koncem léta nemá nákup cibulek smysl, protože jsou náchylné k vysychání, čímž dochází k jejich znehodnocení. Ideální je, pokud cibule sněženek a bledulí vysadíte hned po nákupu.
.JPG)