MEDICINA: Základní biologické potřeby zajišťující přežití jedince a druhu, instinkty a pudy

V přírodě je hodně starostí o potravu

MEDICINA: Základní biologické potřeby zajišťující přežití jedince a druhu instinkty a pudy:

"Lidské chování a prožívání je tedy, podle Freuda, pod kontrolou vědomí jen z malé části a
je převážně ovládáno nevědomými pudy a instinkty, zvláště sexualitou a agresivitou. Jejich působení na své jednání si člověk neuvědomuje, avšak často vystupují na povrch např. ve formě snů, přeřeknutí nebo neurotických projevů, které se mohou jevit jako náhodné nebo nesmyslné.

Odkrytí a pochopení těchto nevědomých sil a nerozřešených konfliktů není jedinec schopen dosáhnout prostřednictvím běžných racionálních postupů.

 V zájmu psychického zdraví člověka, přináší psychoanalýza vlastní nástroje a postupy pro odhalování těchto nevědomých obtíží."

Nepřehlédněte!

Instinkty a pudy jsou zpracovány v podrobném  

>>>   článku na stránce MEDICINA.

Každý má možnost zachytit ty chvíle, okamžiky aktivity radosti a milování života

  Dokonalé kamery zachytí výběr je na nás z toho co uvidíme  

V této době, kdy technika a vývoj počítačů nám umožňují vidět více a zachytit svět milování tvorstva v přírodě, každý má možnost zachytit ty chvíle, okamžiky aktivity radosti a milování nového života.

Dokonalé kamery zachytí a výběr je na nás z toho co uvidíme a jak porozumíme. Mám pracovní pauzu, ale brzo budou další zpracování tématu podrobnější...
Choďte ven nejen pro pohyb, ale i pro zachycení okamžiků co oči přehlédnou. Dobré je i natáčet video, najde a zachytí se víc a se zvukem.

Pokud tvůj mozek ví co potřebuje vidět...fotoaparát to zachytí...stejně jako počítač splní příkaz lidského mozku. Hezký večer a hodně úspěchů Přátelé! Na dobré foto nebo video si počkám! Dejte je do Picasa a na You Tube. Je to jednoduché a nic na tom není.
Fotografie je dostupná pro všechny svobodné přátele na internetu, ne za peníze prodávat cizí (majetek přírody) krásu ostatních tvorů (jako labutí atp.)

Cení se pokusy o umění něco namalovat...mívá to duši a nemusí to být jako Michelangelo.

Zahrady, zahrádky, naše lásky venkovské chalupy. Hodně chalup mělo na štítu víno - vinná réva jako se pne po části stěny a okapu na fotografii...dobře to je vidět při zvětšení.

Růže pod okny

Babičky u chaloupky pěstovaly růže 

Zahrady, zahrádky naše lásky venkovské chalupy

Co vlastně naše babičky v zahrádkách u chaloupky pěstovaly? 
Byly to především růže, a to keřovité botanické druhy, šeřík, tradiční trvalky, jako jsou pivoňka, srdcovka, plamenka nebo stračka, z dvouletek fiala a chejr vonný, pak jarní krásky z rodu cibulnatých a hlíznatých rostlin a také pestrá náruč letniček.


Keře u plotu i u zdi

Snad v každé zahrádce příjemně voněly růže stolisté. Tato „stolístka" je vysoká až 2 m, větve má vzpřímené, otrněné, květy velké, plné, bílé až růžové. Byly pěstovány i plnokvěté formy dalších druhů, například růže damascénské, růže bílé nebo galské. Naše prababičky neznaly, co je to přikrývání růží na zimu, neboť všechny tyto staré, jen jednou kvetoucí růže vynikaly odolností vůči mrazu.
Teprve později, když se začaly pěstovat čajohybridy a polyantky, bylo přikrývání keříků na zimu zcela nevyhnutelné.

Ovocná zahrada u chalupy

Oblibě našich předků se těšil i krásně vonící šeřík obecný, a proto nechyběl před okny žádné chaloupky. Jeho velkým milovníkem byl i romantický básník Karel Hynek Mácha. Šeřík se nejvíce rozšířil do zahrad v 18. století, ale teprve od poloviny 19. století se začal šlechtit a výsledkem byly odrůdy s nádhernými bohatými květy.

V některých venkovských zahradách kvetla i kalina obecná, zejména její plnokvětá forma. Bílé koule jejích kvítků a laločnaté listy jsou neobyčejně zajímavé. Kalina byla oblíbená právě u Slovanů, jejími květy se zdobili svatebčané. Pro své chutné plody našly v zahrádkách vždy své místo také keře rybízu a angreštu.

 Hodně chalup mělo na štítu víno - vinná réva jako se pne po části stěny a okapu na fotografii...dobře to je vidět při zvětšení.

Doporučení: Originální fotografie prohlédněte ve zvětšení (klik do fotografie)

Čáp má bílé a z části černé zbarvení, dlouhý červený zobák a nohy

Čáp v okolí vaší zahrady to je podívaná...

Silueta čápa je krásná

Čáp v okolí vaší zahrady to je podívaná

Přináší čáp štěstí? Rozhodně pozorovat přelet čápa to je zážitek. Tento velký pták  je citován v lidovém vyprávění pohádek a nosí děti (zřejmě jen chlapce)

Silueta čápa je krásná. Létá s rovným krkem, na rozdíl od volavky. Bílá křídla jsou lemována černými letkami, které na koncích vytvářejí roztřepený okraj. Čápi, pověstní svýma dlouhýma nohama, jsou velmi dobrými chodci i běžci, především však jsou výbornými letci a skvěle ovládají plachtění. Dovedou využívat stoupajících teplých vzdušných proudů i při dalekých tazích a „šetří“ si tak svá křídla. I proto čápi bílí při cestě na africká zimoviště nelétají přes Středozemní moře, ale přes Gibraltar či Bospor – vzduch se ohřívá pouze nad pevninou. Klidným letem s průměrnou rychlostí 45km/h překonají tisíce kilometrů až do střední či jižní Afriky, za den ulétnou i 300 km.

Čápi hnízdí vždy v bezpečné výšce, kam na ně žádný nepřítel nedosáhne. Ať už na stromě, na komíně či jiném vhodném místě střechy, nebo nověji na sloupu elektrického vedení.
Místo vybírá samec, který se ze zimoviště vrací obvykle dříve, a hned započne se stavbou velikého hnízda z větví a drnů, které bude čapí pár třeba používat i v dalších letech. Každým rokem jej pak ještě zvětší a za desítky let dosáhne úctyhodných rozměrů a může vážit až jednu tunu. Dlouhověcí čápi tvoří věrné páry na celý život…

Samice klade tři až pět vajec, které se vylíhnou po měsíci. S prvními náročnými leteckými pokusy začnou mláďata až ve stáří dvou měsíců a zcela se osamostatní ještě o týden či dva déle. Do té doby je starostliví rodiče učí všemu, co budou pro život potřebovat.

Čápi zcela dospívají až ve třech letech, do „svatby“ se také nijak nehrnou - poprvé zahnízdí většinou ještě o pár let později. Z toho plyne, že čáp bílý musí mít poměrně dlouhý život – až přes třicet let

Velikonoční pomlázka výroba pletení konečně vím jak na to!

Velikonoční vigilie Chrám p.Marie Sněžné

Konečně vím jak na to a pořádně...!

Konvalinka vonná. Okrasná rostlina - Sázení a množení...lépe zvolit časné jaro (únor - březen) Rozmnožuje se dělením trsů...

Konvalinka vonná (Convallaria majalis)

Konvalinka vonná (Convallaria majalis)

je vytrvalá jedovatá rostlina z čeledi listnatcovité (Ruscaceae). Starší taxonomické systémy ji často řadily do čeledi konvalinkovité (Convallariaceae), popř. Konvalinka vonná (Convallaria majalis)liliovité v širší pojetí (Liliaceae s.l.). Je rozšířena po celé Evropě vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, v Malé Asii a odpovídajících oblastech Asie až po Čínu a Japonsko a v Severní Americe. Jako okrasná rostlina se pěstuje i leckde mimo tyto oblasti.

Sázení a množení:

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) má v zemi dužnaté oddenky, kterými se ve vhodných podmínkách rozšiřuje do svého okolí. Nejraději má kyselejší hlinitopísčité půdy v polostínu. Rozmnožuje se dělením trsů, což v praxi vypadá tak, že příslušný trs opatrně vyryjeme ze země a rukama rozlámeme na několik dílů tak, aby každý konec oddenku (puk) měl dostatečné množství kořínků. Ty pak opět zasázíme na nové místo.

Nejvhodnější termín je včasný podzim (září), v nejhorším i později, pokud vydrží bezmrazé a vlhké počasí. V opačném případě je lépe zvolit časné jaro (únor - březen), kdy bývá zem dostatečně vlhká.
Obsahuje glykosidy konvalatoxin, konvalatoxol, konvalatoxosid a majalosid ovlivňující srdeční činnost a další látky. K otravě může dojít žvýkáním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů.
 Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky.

Příznaky otravy jsou nevolnost, zažívací potíže (zvracení, průjem), zvýšeným močením a omámenost, závratěmi nebo křečemi. Při požití většího množství plodů je třeba vyhledat lékaře, neboť mohou nastat srdeční komplikace, zejména u lidí se slabším srdcem.

Růže pro domácí pěstování. Jarní řízky (březen – duben) zakořeňují mnohem složitěji, ale jsou lépe připraveny na první zimu. Při správné péči jsou silné, mají dobře vyvinutou kořenovou soustavu a za zimu neuhynou.

Indická červená růže

Nejlepší dobou pro zakořenění řízků není jaro, ale červen, červenec.

V tyto měsíce řízky rychle zakoření. A navíc, mnohé mladé růže stihnou rozkvést v srpnu – září. Avšak v zimě hodně takových růží hyne, protože jejich kořenová soustava je ještě malá a slabá. Kromě toho nestihnout dobře vyzrát výhonky a zimovací pupínky, které by měly vypučet na jaře.
Jarní řízky (březen – duben) zakořeňují mnohem složitěji, ale jsou lépe připraveny na první zimu. Při správné péči jsou silné, mají dobře vyvinutou kořenovou soustavu a za zimu neuhynou.

K zakořenění řízků se bere menší květináč, dává se dobrá drenáž, nahrne se zem, potom se uprostřed květináče udělá důlek prstem, hluboký max. 4 cm, kam se nasype propraný říční písek. Dělá se to proto, aby se předešlo zahnívání kořínků. Potom se vrchol řízku ponoří do přípravku stimulátoru růstu a zasadí se do písku, ze shora se přikryje sklenicí. Až kořenová soustava zaplní celý květináč, růže se přemístí do většího.

Růže se množí také semeny.
Úplné přesazení se provádí na jaře nebo v létě. Substrát pro růže se musí skládat ze 3 dílů drnovky, 1 dílu kompostové zeminy a 1 dílu písku. Na dně květináče je nutná dobrá drenáž vysoká na 2 palce. Růže upřednostňují pikýrování s přidáním čerstvé zeminy před přesazením, tj. při přesazení se nesmí porušit bal s kořeny. Nádoby by neměly být moc velké, jinak se kvetení zadrhne a nebude bohaté.

Kytice rudých růží s úpravou

Ořezávání růží je každoroční povinná procedura. Bez správného prořezání nebude správné kvetení a úspěšné přezimování. Způsob ořezávání závisí v první řadě na druhu růží. Čajohybridy – rostliny se středním růstem se ořežou na 3 – 4 očka, lépe kvetou po ořezání nakrátko. Polyanty kvetou mnohem lépe po krátkém ořezání, na 2 – 3 očka. Protože téměř všechny mají sklon rychle keřnatět drobnými výhonky, je nutné je vystřihovat, přičemž se nechá pouze pár nejsilnějších mladých výhonků.

Krásná indická růže může kvůli krátkému nebo střednímu podříznutí uhynout. Jí se mohou odřezat pouze malé, nekvetoucí výhonky a ty, co zůstanou musí mít dostatečný počet pupínků. Při správném ořezání se vytváří soulad mezi kořenovou soustavou a nadzemní části rostliny. Když je kořenů málo a nadzemní část je velká, dochází k narušení výživy, tj. kořenová soustava nezvládá velké břemeno a rostlina onemocní.

Existují i druhy růží, které od počátku dobře keřnatí a vytváří květonosné výhonky, ale jsou i růže, které špatně keřnatí a vytváří dlouhé ojedinělé výhonky. V takovém případě se těmto výhonkům zaštipuje vrchní pupínek, aby se vytvořily boční výhonky. Někdy se takové zaštipování musí dělat několikrát.

Druhy růží pro domácí pěstování

Indická červená růže

Ledová růže ojíněná mrazem a jinovatkou

Jedna z nejrozšířenějších. Tato růže se vyznačuje nenáročností. Dobře keřnatí a bohatě kvete, květy jsou bez vůně. Květy jsou střední velikosti, poloplné, zbarvené od červené po tmavě červenou. Indická červená růže neztrácí na zimu listy a může zimovat v pokojích, kvetení může pokračovat do Nového roku (ale přitom bude potřeba umělého osvětlení). Odolná vůči moučné rose. Je citlivá na krátké a střední ořezání, může uhynout, jestliže se moc prořeže, proto se jí odstřihují pouze slabé a nemocné výhonky.

Růže polyantahybridy
Nenáročné růže, které příjemně voní a bohatě kvetou, mnoha druhům se dobře daří v pokojových podmínkách.
Gruss an Aachen – vyznačuje se tím, že se rozvité květy udrží dlouho bez opadání, někdy až několik týdnů. Květy jsou celkem velké a aromatické, meruňkově růžové barvy. Má velmi něžné drobné lístečky nahnědlého odstínu, protáhlého tvaru. Jestliže je tato růže na léto umístěna do zahrady, ve škaredém počasí se květináče zanesou na terasu nebo verandu, protože poupata se špatně rozvíjí a ničí se bez rozvinutí.
Je velmi citlivá na studený průvan a náchylná k nemocem růží. Přezimování je dobré v chladu, ale zimoviště nemůže být v pokoji na studeném parapetu.
Orange Triumph – velká rostlina, která kvete od raného jara do pozdního podzimu. Květy jsou plné se slabou vůní, sytě krvavě červené barvy.
Květy se udrží dlouho, ale je nutné přihnojování. Listy jsou celkem velké zaoblené. Tento druh je odolný vůči moučné rose a dobře zimuje na studeném parapetu.
Gloria Mundi – kvete velmi bohatě od jara do konce léta. Keř je střední velikosti s nevelkými lístky. Květy jsou drobné, neplné, mají celkem vzácnou a exotickou barvu doutnajících uhlíků. Květy se udrží dost dlouho, ale nevoní. Bohužel tento druh nesnáší teplé zimoviště v pokojích, nutně potřebuje dlouhé období klidu v chladných podmínkách. Zato je tento druh odolný proti moučné rose.

ČESKÝ PORTÁL: Dobromysl obecná Origanum vulgare L.

Dobromysl - Oregano

ČESKÝ PORTÁL: Dobromysl obecná Origanum vulgare L.: "Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.)

je rostlina z čeledi hluchavkovitých.Tato rostlina při pravidelném používání zlepšuje náladu a působí jako lehké antidepresivum.
Díky vysokému obsahu thymolu, usnadňuje odchod plynů ze střev, takže se hlavně využívá při poruchách trávení, nadýmání či křečích trávicí soustavy.

Je vynikajícím prostředkem na dráždivý kašel, usnadňuje vykašlávání, připravují se z ní kloktadla, vhodná je i k inhalacím při rýmě.
Dobromysl působí silně proti křečím je vhodné podávat čaj s hořčíkem při křečovitých stavech, nadýmání a kolice.

Do dnešní doby se stále využívá chutě, vůně a účinků v nejrůznějších alkoholických nápojích. Dobromysl je přísadou do různých pokrmů, např. omáček k těstovinám, pizzy, salátů, pečených mas a ryb. Vynikající jsou z ní ochucené oleje a octy."


 *** Více podrobností k léčivé rostlince dobromysl je

   tady.

Rakytník řešetlákový

Hippophae rhamnoides (rakytník - řešetlákový)

Hippophae rhamnoides (rakytník - řešetlákový)

Tento opadavý trnitý vzdušný a řídký keř nese jednoduché, úzké, šedozeleně chlupaté a stříbřitě lesklé listy. Dorůstá výšky okolo 3 - 4 metrů a vytváří plazivé kořenové výmladky; květy jsou dvoudomé, nenápadné zelenavé, ale je velmi ceněn pro své oranžové drobné plody navinulé chuti bohaté na vitamín C a minerální látky. 

Rakytník dobře prospívá na lehkých, živných půdách na slunci, ale snáší všechny extrémní polohy a navíc obohacuje půdu o dusík. Původní vlastí rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) jsou horská údolí Himálaje. Odtud se po skončení poslední doby ledové rozšířil do severnějších částí Evropy. Ve volné přírodě dnes roste na pobřeží Severního a Baltského moře, v alpské oblasti, v Karpatech, v Rusku, Mongolsku a v Číně.

První rakytníkové plantáže byly založeny v šedesátých letech minulého století v tehdejším SSSR. Devadesát pět procent porostů rakytníku je na území Asie. Jenom v Číně je podle odhadů 667 000 hektarů přirozených a 1,5 milionu hektarů uměle vysazených porostů rakytníku. Z největší části je tam využíván jako prostředek proti půdní erozi, dvacet až třicet procent úrody se zpracovává ke komerčním účelům. V Německu se s kultivací rakytníku začalo koncem šedesátých let na východě země, v tehdejší NDR. Dnes prožívají plantáže v Meklenbursku a v Braniborsku nový rozkvět.

Stříbřitě zelené trnité keře rakytníku dosahují výšky několika metrů. Drobné oranžové plody vyrůstají v úžlabí úzkých listů samičích rostlin. Rakytník je často průkopnickou rostlinou v písčitých a sypkých půdách a jeho dlouhé kořeny se výborně hodí ke zpevňování půdy. Je celkově nenáročný, avšak vyžaduje plný slunečný svit. Jeho porosty najdeme často tam, kde ostatní rostliny nedokážou přežít – na přímořských dunách, v asijských polopouštích nebo v horských oblastech nad hranicí lesa.

V lidovém léčitelství Sibiře, Mongolska i některých oblastí Číny byl rakytník znám již v dávné minulosti. Užíval se při léčbě plicních, zažívacích, jaterních i kloubních onemocnění, ale také v místní kosmetice. Pomáhal při zahlenění i zánětech plic, hojil sliznice, vředy žaludku i dvanáctníku, reguloval krevní oběh. Urychloval proces hojení ran, stimuloval regenerační procesy, měl pozitivní vliv na choroby jater. V tibetské tradiční medicíně patří mezi vysoce efektivní regenerační prostředek, který se používá i při kardiovaskulárních chorobách a intoxikacích.
Klinické výzkumy z posledních let mimo jiné prokázaly, že plody, šťáva z nich i extrakt ovlivňují funkci žaludku, sleziny a dvanáctníku, ale také tvorbu krve a jsou antimikrobiálně aktivní. Olej má potom značné regenerační vlastnosti, hojí rány a podporuje sekreci trávicích šťáv.

PLODY A DUŽNINA

Plody (Hippophaë fructus) se používají při hypovitaminóze a avitaminóze, jsou vhodné ke zlepšení zdravotního stavu u pacientů po infekčních chorobách i po chirurgických zákrocích. Mají baktericidní účinek vůči stafylokokům, bakteriím břišního tyfu, dyzentérie, salmonelózy, stimulují zažívání, zlepšují vylučování trávicích enzymů a žluči, zvyšují rezistenci vůči infekci, mají biostimulační účinek, neboť zvyšují počet erytrocytů, zlepšují kvalitu hemoglobinu i fosfolipidů a vedou ke vzrůstu koeficientu albumin/globulin. Bylo prokázáno, že při infekční hepatitidě se vlivem šťávy zmenšuje intenzita dystrofických a nekrotických procesů v jaterních buňkách.
Čerstvé plody a výrobky z nich se používají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, ale také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, při nedostatku vitaminů a minerálů, hlavně na jaře a v zimě. Čaj z plodů se používá při léčení bolesti žaludku.

Šťáva se užívá spolu s dužninou jako podpůrný prostředek při snížené kyselosti žaludečních šťáv, hypokinezi žaludku a střev i při zácpě způsobené ochablostí zažívací soustavy. Používají se v prevenci při extrémních pracovních podmínkách jako polyvitaminózní prostředek. Sirupy a džusy jsou nedílnou součástí potravinových doplňků pro děti, řidiče, těžce pracující a sportovce, neboť zvyšují dlouhodobě výkonnost, při učení a řízení motorových vozidel zlepšují paměť a koncentraci myšlení.
V tibetské tradiční medicíně se používá k zastavení krvácení při poškození plic a k léčení narušených sliznic.

OLEJ

Rakytníkový olej (Hippophaë oleum) je unikátní přírodní látka, která z hlediska obsahu biologicky aktivních složek nemá sobě rovných mezi ostatními rostlinnými oleji, přitom nemá prakticky žádné vedlejší účinky. Zvyšuje odolnost organismu, doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů v těle. Podle lékařské literatury olej snižuje bolest, regeneruje tkáně, sliznici trávicího a pohlavního ústrojí, léčí popáleniny, křečové žíly, žaludeční a střevní potíže.

Má unikátní skladbu vitaminů a biologicky aktivních látek pro léčbu kardiovaskulárních chorob, zvláště aterosklerózy i dystrofických procesů v myokardu. Celkově zlepšuje zdravotní stav, dochází k omezení stavů stenokardie i poruch vegetativně cévních, předchází zánětu žil, normalizuje se arteriální tlak.

Byl zjištěn baktericidní účinek na zlatého stafylokoka, hemolytického streptokoka a tyfu. Inhibuje sekreci žaludečních šťáv, léčí zánět jícnu, žaludeční a dvanáctníkové vředy i nemoci tlustého střeva. Zde se užívá čajová lžička oleje 3krát denně 30 minut před jídlem po dobu14-21 dnů. U nemocí konečníku, např. u hemoroidů nebo erozních jizev se užívají čípky z rakytníkového oleje, a to 2krát denně ráno po vyprázdnění a na noc, a to po dobu asi 14 dnů. Jinou možností je vkládání tamponů nasycených rakytníkovým olejem do konečníku. Pozitivně působí i při rakovině zažívací soustavy, chorobách slinivky a také při průjmech. Při ozařování u rakoviny jícnu a žaludku užívá se 1 lžíce 2-3krát denně po dobu této terapie.

Regeneruje tkáně epitelu po termických a chemických poškozeních kůže, popáleninách nebo omrzlinách, léčí proleženiny. Zevně se užívá na téměř 20 druhů kožních chorob, zvláště uhrovitosti, různých ekzémů a opruzenin. Chrání biologické membrány před poškozením vlivem chemických látek. Patří mezi výborné léčebné prostředky zlepšující granulaci a epitelizaci tkání. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo při léčbě bércových vředů. Ve všech případech se na poškozené místo nanese rakytníkový olej a zaváže obvazem, který se mění každý den, a to až do doby, kdy dochází ke granulaci pokožky, ale také v preventivním natírání okolní zdravé tkáně při ozařování rakoviny.

Je efektivní v oftalmologii u trachomu a poranění rohovky a její destrukci, slouží pro urychlení léčení zánětu očí. Užívá se 2-3krát denně ve formě 10-20 % masti, nebo perorálně 1 ml oleje na 10 kg hmotnosti nemocného, ne více než 10 ml denně.

Využívá se i při zánětech horních cest dýchacích a hltanu, kdy se nejdříve odstraní slizovitý obal vatovým tamponem namočeným v rakytníkovém oleji. Následně se provádí inhalace rakytníkovým olejem 15 minut každý den, a to po dobu 8-10 dnů. Jinou možností je pravidelný výplach dutin.

Význam má i v gynekologii, kde se při netypickém epitelu a erozi hrdla děložního do pochvy (po předchozím očištění a navlhčení) zavádí tampon namočený v rakytníkovém oleji, a to na 12-14 hodin po dobu 2-3 týdnů.

Působí jako biogenní stimulátor se schopností tlumit bolest stejně jako analgetika. Urychluje růst vlasů, zlepšuje stav organismu v jarním a zimním období, kdy je hypovitaminóza a avitaminóza velmi rozšířená. Semena slouží jako projímadlo, olej jako náhražka rybího tuku.

VĚTVE A LISTY

Droga (Hippophaë folium et stipites) se používá ve formě nálevu při rýmě. Novější výzkumy prokázaly u kůry, díky obsahu serotoninu, i protinádorovou aktivitu. Listy se v tradiční medicíně užívají při revmatismu a dně. Slouží rovněž k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání.

HOMEOPATIE A GEMMOTERAPIE

Podle Janči se v homeopatii nejčastěji zpracovávají čerstvé plody v plné zralosti Základní potenci D 0 připravujeme z 85 % etanolu a ředíme 40 % etanolem až na potenci D10. Z potence D 2 se rovněž vyrábějí mast, která se užívá 3krát denně v co nejtenčí vrstvě k ošetření pokožky u spálenin, omrzlin a jiných poškozeních kůže, ale rovněž slouží k nanášení na reflexní plošky některých orgánů.

Pokud jde o gemmoterapii, tj. léčení pomocí výtažků z pupenů rostlin, má rakytník účinné imunostimulační účinky, podporuje regeneraci epitelu, léčí žaludeční a dvanáctníkové vředy, působí na zažívací a kloubní potíže, má určité antidepresívní a antisklerotické účinky.

KONTRAINDIKACE

U drog připravených z rakytníku řešetlákového nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky, ani není známa žádná kontraindikace. Přípravky z plodů mohou ve velkém množství způsobit tzv. pálení žáhy. Výjimečně se může projevit nesnášenlivost oleje při vnitřním užití, která se projevuje zvracením, tzv. falešnou nespavostí nebo zvýšenou bolestivostí, např. žaludku. Někdy se u rakytníkového oleje upravuje pH, a to podáním jedlé sody nebo hořčíku, což se týká hlavně léčby dvanáctníkového vředu.

Zdroj: doktorka.cz Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc., Emil V. Havelka - RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ - rostlina budoucnosti

Píseň vonící zelení a dálkou Zelené pláně

Tam kde zem duní kopyty stád, znám plno vůní...

Zelené pláně

Tam kde zem duní kopyty stád,
znám plno vůní, co dejchám je tak rád,
čpí tam pot koní a voní tymián,
kouř obzor cloní jak dolinou je hnán.
Rád žiju na ní,v tý pláni zelený.

Tam kde mlejn s pilou proud řeky hnal,
já měl svou milou a moc jsem oni stál.
Až přišlo psaní,ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní a tak jsem zůstal sám.
Sám znenadání v tý pláni zelený.

Dál čistím chlív a lovím v ořeší,
jenom jako dřív mě žití netěší.
Když hlídam stáj a slyším vítr dout,
prosím ať ji poví že mam v srdci troud.

Pak, až se doví z větrnejch stran,
dál že jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona šťastná se k spánku uloží
sem, do mejch dlaní v tý pláni zelený.

ZDRAVÍ Příroda a my Léčivé bylinky - Violka vonná - fialka (Viola odorata L.)

Fialka vonná

Fialku opěvují jak arabské kultury, tak národy Orientu. 

Samotný Islám staví fialku mezi rostlinami na jedno z předních míst. V Řecku byla zasvěcena Afrodité a byla symbolem plodnosti, proto tvořila součást směsi pro nápoje lásky. Podobnou funkci plnila fialka později i u Římanů. Měla celou řadu symbolických hodnot. Její barva byla barvou smutku a kajícnosti. Především ale byla symbolem čistoty a panenství, proto je Řekové i Římané pokládali na lůžko nevěsty.
Věnce z fialek měly posazením na těžkou hlavu léčit nepříjemné následky opilosti. V Německu byla fialka nedílnou součástí rituálu vítání jara. Kdo objevil první fialku, musel tuto radostnou zprávu oznámit. Nejhezčí děvče ze vsi pak fialku utrhlo, čímž se začaly oslavy příchozího jara.
Fialka byla stálou součástí i naší kultury, kromě různých pověstí o tom svědčí i texty některých lidových písní, jako třeba „...modrá fialička co pávové peří, každá holka blázen, která chlapci věří... "

Violka vonná - fialka

Vytrvalá bylina až 15 cm vysoká s krátkým oddenkem a tenkými kořenujícími výhonky, až 20 cm dlouhými. První listy jsou malé, dlouze řapíkaté, ledvinovité až okrouhle srdčité, při okraji vroubkované. Později narůstají listy větší. V březnu a v dubnu se vytvářejí stopkaté, fialové libovonné květy. Jsou zpravidla neplodné. V srpnu vyrůstají na výhoncích úplně při zemi druhé nevelké květy s téměř bezbarvými korunami jsou plodné a dávají semena. Plod je kulovitá tobolka krátce a hustě chlupatá.
Fialka kvete v březnu a dubnu.

Výskyt

Druh domácí v Evropě, Číně a Japonsku. U nás se vyskytuje v listnatých humózních lesích a hájích a na křovinatých stráních. Často je též zplanělá v zahradách a parcích.

Užívaná část

Oddenek (Radix violae odoratae) a někdy nať (Herba violae odoratae).

Sběr a úprava

Fialka jak ji známe kolem zdi a trávníku

Oddenek se sbírá na podzim (září až říjen), rychle se omyje a osuší. Umělá teplota při sušení nesmí být vyšší než 40 °. Droga je bez pachu a má palčivě ostrou chuť. Nať se sbírá v době květu rostliny. Suší se stejně jako oddenek.

Účinné látky a působení

Oddenek i nať obsahují alkaloid violin, kterému se připisují emetické účinky, dále hlavně saponiny a malé množství silice se sloučeninou kyseliny salicylové. Saponiny zlepšují vylučování hlenu a usnadňují odkašlávání. Droga má také diuretický účinek.

Užití

Jako expektorans, emetikum a mírné sekretolytikum. Vnitřně macerát (lžička drogy macerovaná 6 hodin v šálku vody) jako prostředek proti kašli a k podpoře odkašlávání, při černém kašli a kataru průdušek. Řidčeji se používá jako diuretikum. Zevně do koupelí na špatně se hojící rány a s přesličkou při hemoroidech.
Poznámka autora
Kořenová droga se často doporučuje jako náhražka ipekakuanového kořene. Ve Francii se z čerstvých květů získává silice, a za tím účelem se pěstují speciální odrůdy (Panna, Víctorla aj.). Květ obsahuje asi 0,003 % silice, která nezředěná téměř nevoní a teprve při zředěni 1 :500 až 10 000 vystupuje zřetelná violková vůně. Z tisíce kg květů se získá asi 31 g zelenavé silice. Silice se též může získat z natě a kořene; liší se barvou. Dnes se většinou violkové voňavky připravují ze syntetických látek.

Zdroj: Naše rostliny v lékařství, Korbelář Endris, nakladatelství Avicenum

Láska, obřady, projevy a zvyky milování (namlouvání) v přírodě jsou jedinečné

Husy pár v přírodě

Zajímavé téma nejen pro vědce, analytiky dění v přírodě a zemědělce chovatele, včelaře nebo jiné chovatele živého tvorstva

Způsoby milování jsou nejen jedinečné nebo ve více variacích, ale cílem je vždy zachování a pokračování rodu bez omezení.

Chování reaguje na přírodní podmínky, potravu, příznivé nebo nepříznivé počasí, denní doby a příznivá období roku.

Je toto dění dobře ustanoveno nejen generacemi a staletími vývoje, ale zřejmě i jakýmisi vyššími zákony, co teprve objevujeme, pozorujeme, analyzujeme a učí nás tomu rozumět.

Podstata milování je řečeno selským rozumem vždy a všude stejná a to úvod k rodičovství.

   Není to ovšem zcela pravdivé konstatování, protože láska je i primární opakovaná a stále vládne všemu živému dění a to i tehdy když reprodukce se právě nedaří...je stimulována přírodními zákony, co nutí rod zvýšit populaci po nezdarech, neúrodě, nemoci i úhynu. Savci zvláště velcí jsou člověkem ale decimováni a druhy vymírají. Tam člověk zasahuje patologicky tak jak je to jeho hamižnosti vlastní...

Srnčí říje

V lásce v přírodě nevládnou peníze...ale u člověka ano.

Kde vládnou peníze, zachází se s láskou jako se zbožím...subjektivní milování je u člověka vedlejší.

   V přírodě jsou jevy milování a mateřství od sebe odděleny a nikdy není láska obětována praktickému cíli mateřství.

Z milování laskavá příroda nevyloučila nikoho, ale mateřství je přidělováno jako zvláštní dar. Milování se má zúčastnit každý a přírodě je jen zdánlivě jedno, kolik dětí z toho doroste.

Růže na zahrádce. Řez růží výsadba a množení ze zelených řízků

Rozvinutý květ růže

Růže, které jsme na záhon vysadili na podzim, řežeme od poloviny dubna a to zpravidla na 2 – 3 pupeny na každém výhonu.  

Řez růží, které sázíme na jaře, provádíme ihned po jejich vysazení. V následujících letech se řez provádí od března do poloviny dubna. Obecně však platí, že čím dříve řez provedeme, tím dříve pokvetou. U rostlin pěstovaných k řezu je nutné postranní poupata včas vyštipovat.

Růže lze sázet na jaře i na podzim. Pokud však váháte, kdy je ideální čas výsadby růží, věřte, že je to podzim - od října do poloviny listopadu, v závislosti na počasí.

Na jaře se doporučuje růže sázet v oblastech s obzvlášť silnými mrazy. Při nákupu vybírejte takovou rostlinu, která má bohatý a zdravý kořenový systém. Rostlinu sázíme do hloubky okolo 40 cm ve vzdálenosti 40 až 50 cm od sebe. Před výsadbou je dobré kořeny na hodinu ponořit do nádoby s vodou. Sazenice se sází tak hluboko, aby bylo očkování na krčku zhruba 5 cm pod povrchem půdy.

Poté rostlinu důkladně zalijeme. Na zimu je nutné rostlinu přikrýt nejlépe chvojím. Stromkové růže je dobré sázet na šikmo, což umožní snadnější přikrytí. Když se rostlina ohýbá k zemi, upevňuje se a zakrývá. Na jaře se následně musí přivázat k pevné opoře.

Šikovné a rychlé je množení ze zelených řízků.

Yelow Rose

Takto lze množit jak miniaturní, tak záhonové růže. Řízky můžeme sbírat v době, kdy růže tvoří poupata, ale až do jejich odkvětu, čili od června do července. Odřezáváme je ze střední části letorostu a to tak, aby každý řízek měl zpravidla dva listy. Spodní řez před vysazením ponoříme do substrátu s růstovým hormonem, který podpoří snadné zakořeňování.

Horní očko by mělo být nad substrátem, spodní očko v zemi.

 Řízky pěstujeme ve skleníku či v květináči přikrytém fólií. Výhodou tohoto množení je, že rostlina netvoří plané odnože. Na druhou stranu však takto vypěstovaná rostlina není příliš odolná vůči mrazu, není trvanlivá a v neposlední řadě nekvete bohatě.

Velkokvěté druhy lze množit i pod velkou skleněnou lahví přímo na záhonu.

Jarní řízky odebírané od března do dubna sice zakořeňují mnohem hůř, zato však jsou lépe připravené na první zimu, protože mají lépe vyvinutý kořenový systém.