Hry koní. Hry mladých hřebců a děti

Hry mladých hřebců a děti

Dnešní fotografie je z výběhu mladých hřebců

Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
Drezura je soubor pohybů a zvláštních chodů, které mají ukázat harmonii jezdce a koně. Cvičí se na drezurním obdélníku. Některé drezurní úlohy jsou: pirueta, kontracval, pasáž, letmý přeskok, poloviční překrok.

Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer) .

Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger v Anglii).

Při steeplechase kůň překonává proutěné překážky, příkopy či vodní skoky (Grand National a Velká Pardubická).
Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce ne lehkém vozíku zvaný sulka, tyto dostihy jsou velmi oblíbené v Americe, kůň musí pouze klusat.

Tolik o soutěžích koní. Na fotografii je zachyceno měření síly mladých hřebců nebo hra jak víte sami ze zkušenostmi. Klikem obrázek zvětšete.

KOČKY SOBĚ: Být znamená být vnímán - Mike Oldfield - Moonlight Shadow a Hlaváček jarní.

Hlaváček jarní

KOČKY SOBĚ: Být znamená být vnímán - Mike Oldfield - Moonlight Shadow:

 "Hlaváček jarní (Adonanthe vernalis)

Rostlina je chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie 'ohrožený druh'.Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité
Rod: Rod Adonanthe zahrnuje asi 11 druhů, které rostou nejvíce v horách Střední Asie.

Vytrvalá, 10 až 50 cm vysoká bylina. Listy přisedlé, zpeřené, lístky čárkovité, do 1 mm široké. Na lodyze jen jeden květ, jenž je až 7 cm široký, korunní lístky světle až zlatavě žluté v počtu 10 až 20, celokrajné, v horní části mělce zubaté, kalich 5četný. Kvete v IV až V.

Kde roste: Výslunné travnaté stráně, stepní louky, kamenité stráně, světlé borové lesy, na půdách kyprých, písčitých, vápnitých."
V ČR v Čechách od Českého středohoří po střední Polabí, na Moravě jen v nejjižnější části, od nížin po pahorkatiny (max. asi 500 m n.m.). Celkově roste v jihozápadní, jihovýchodní a střední Evropě, na severu po jihovýchod Švédska, na východě po stepi evropského Ruska až k jižnímu Uralu a po horní tok řeky Ob.

Složení a obsah glykosidů: Obsahuje srdeční glykosidy adonidosin, adonivernosid, cymarin a adonitoxin, nejvíce ve stonku a v listech. Dále je přítomen alkohol adonit, kyselina akonitová, cholin, pryskyřice, tuk, fytosterin. V květech je dále přítomen flavonový glykosid, v kořenu kumarinový derivát vernadin. Toxicky působí glykosidy, z nichž ve vodě rozpustný adonidosin má účinky na srdce, které však netrvají dlouho, a adonivernosid, jenž je ve vodě jen málo rozpustný, na srdce účinkuje jen slabě. Otrava se projevuje zvracením, bolestmi žaludku, průjmem. Smrt může nastat ochrnutím dýchacího ústrojí (byla zaznamenána u dítěte).
U postiženého je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), podat mu aktivní uhlí a přivolat lékařskou pomoc.

Celý text článku s hudbou Mike Oldfield  je  ==>     zde. 

Anemone Sasanka. Vysazujeme je do společnosti pěnišníků a kapradin nebo do blízkosti stálezelených rostlin, sytá zeleň bude kontrastovat s květy sasanek.

Anemone - sasanka. Vysazujeme je
do blízkosti stálezelených rostlin

Hlíznaté sasanky

kvetoucí na jaře zná každý. Méně rozšířené jsou vyšší vytrvalé druhy kvetoucí na podzim. Podzimní sasanky jsou vysoké 80-100 cm, kvetou v září až říjnu květy o průměru až 8 cm v barvě bílé, růžové a purpurové.
Vyhovuje jim polostín a humózní, dostatečně vlhká půda. Na zimu je přikryjeme rašelinou nebo listím. Vysazujeme je do společnosti pěnišníků a kapradin nebo do blízkosti stálezelených rostlin, jejichž sytá zeleň bude kontrastovat s působivými květy sasanek.

Nároky na pěstování:

Mrazuvzdornost  dané rostliny je dána původem každého druhu a dále případným křížením s více nebo méně odolnými druhy. Druhé a mnohdy velmi podstatné pro dobré přezimování je to, v jaké zemině je rostlina vysazena. Stává se např.že trvalka nebo skalnička, která má přezimovat bez problémů do -23°C, zimu nepřežije a to přesto,že teploty takto nízké nebyly. 

Na vině bývá nevhodná půda, která je příliš zamokřená, není propustná a kořeny zejména v předjaří,kdy taje sníh a prší, uhnijí. Pokud pěstitel má sasanky vysazeny u lípy (půda v okolí stromů bývá sušší) a na zimu mají přikrývku z listí je toto stanoviště vhodnější, než kdyby byly sasanky vysazeny ve vlhké, jílovité a nekryté půdě, kde by problémy s přezimováním mohly mít...

Anemone Hollandia je kultivar blízký Anemone coronaria, která se pěstuje a přezimuje v záhonech v oblasti Středomoří. 

Její mrazuvzdornost je od -7 do -12°C. U nás je tedy nutno hlízky po zatažení rostlin vyjmout ze záhonu a založit je do bezmrazého prostoru do rašeliny. Vysazují se pak koncem března, v dubnu.


Před výsadbou je vhodné hlízky namočit na 12 hodin do vlažné vody a poté je vysadit na záhon.

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ. Sbírá se zejména kořen, méně list. Kořen se sbírá na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim...

Kostival lékařský  - květ

Kostival podle starého českého herbáře

"Kostival lékařský (Symphytum off.) jest rostlina vytrvalá; roste u příkopů, na březích, na lukách, má tlustý dužnatý kořen, který nemá vůně, ale za to chuť ostrou, moc stahující, pročež užívá se ho proti průjmu, při úplavici, proti vředům.
Zevně se dává co obkladek na zlomeniny. Sliz z kořene toho účinkuje dobře při ranách, vředech, jež hnisají; odvar, pije-li se, léčí souchotě a vůbec neduhy plicní, šťáva kořene pitá s vínem léčí. Prášek užívá se proti krvácení z nosu; obklady dávají se na vředy, otoky, žlázy ztvrdlé a pod.
Pro zvířata hodí se tento lék vůbec tam, kde je potřeba prostředků slizovitých, avšak nehodí se při zánětech; za to prospívá velice při prudkých průjmech.

Dává se koním 30—60, ovcím, kozám, prasatům 15 až 30, kočkám a psům 2—4 gr. vždy za 1—3 hod. buď jako odvar, 1 část kořene a 10—15 částí vody, což svaří se na polovici a přidá se dle okolností i jiný lék, na př. opium, heřmánek a pod. Zevně užívá se prášku z kořene při krvácení neb pohmožděninách."

Kostival patří už od středověku k významným léčivým rostlinám (uvádí jej již ve 12. století sv. Hildegarda pod názvem Consolida). Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin aj.

  Sbírá se zejména kořen, méně list. Kořen se sbírá na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim (září, říjen), přednostně se užívá čerstvý, lze jej uskladnit v písku podobně jako mrkev nebo křen. Možno jej ale i sušit a to po omytí a rozpůlení na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.

Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrtnutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt, na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem.
Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého, sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem.

Upozornění: Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v kostivalu, u kterých je podezření z karcinogenity a z možnosti poškození jater, se v poslední době nedoporučuje vnitřní užívání kostivalu a pokud ano, pak jen krátkodobě a v malých dávkách.

Poznámka: bez záruky! Použití doporučeno jen s radou lékaře!

Šel zahradník do zahrady s motykou

Fuchsie