Jeřabiny Jeřáb obecný

Jeřabiny

JEŘABINY

červený úsměv jeřabin
i modré rozjásané nebe
je jenom krásný léta stín –
ráno už malounko to zebe …


Jeřáb obecný je středně velký strom, 16 - 18 m vysoký, s kulatou korunou. Kůru má světle šedou, v pozdějším věku podélně rýhovanou; mladé větve jsou červenohnědé, plstnaté, později olysalé. Pupeny jsou na hrotu chlupaté. Listy jsou lichozpeřené, se 4 - 9 jařmy přisedlých lístků, ostře 1 - 2krát pilovitých.

Květenství je v přímých chocholičnatých latách. Koruna je složena z 5 korunních plátků, asi 4 - 5 mm dlouhých, okrouhlých. Tyčinky v počtu 20 jsou tak dlouhé jako korunní plátky. Plod je červená malvice se 3 semeny. Kvete od konce května do poloviny července.

Výskyt: Má 2 poddruhy: subsp. aucuparia patří k subalpinsko-arktickým evropským typům a je u nás rozšířen od nížin až po horní hranici lesa. Druhý subsp. glabrata (W. et Gr.) Hayek roste od horní hranice lesa výše, a to zejména v kosodřevinovém stupni. První poddruh je přítomný skoro v každém jehličnatém lese, hlavně v jedlových smrčinách a smrčinách, kde v podrostu vyrůstá velmi pomalu. Uplatní se jen tehdy, je-li stromový porost vyvrácen, pak však často roste v souvislých porostech, které jsou potlačeny, až znovu doroste další generace smrku. Tyto téměř uzavřené porosty vytvářejí dočasné lesní fytocenózy, velmi důležité z hlediska ochrany půdy před zatravněním.

Využití: Je odolný vůči plynovým emisím v ovzduší a proto se hodí k vysazování kolem cest, do městských parků apod. Semena plodů obsahují mandlový olej a glykosid amygdalin. Seveřané připravují z plodů divokého jeřábu a z jeho kultivarů ocet a lihové nápoje.

Zajímavost: Obsah kyseliny parasorbinové v plodech zabraňuje klíčení semen; v přírodě vyklíčí semena poté, když prošla zažívacím traktem ptáků (nejčastěji drozdovití). Při umělém výsevu musí předcházet speciální příprava (stratifikace), spočívající ve střídavém uložení ve vrstvách mezi piliny, písek, jehličí apod.

Strom jeřábu

Jeřáb je pěkný strom, který kromě svého estetického přínosu také lidem poskytoval nemalý užitek. Dá se říci, že z jeřábu lze zužitkovat vše od plodů přes listy až po dřevo a kůru. Plody v minulosti byly důležitou součástí lidového léčitelství a dnes se na tuto tradici opět navazuje. V čerstvých jeřabinách je obsažen sorbit, který se využívá jako náhrada cukru při dietách. V plodech je též velký obsah vitamínu C a kyseliny jablečné. Různě upravené plody sloužily jako podpůrné prostředky při léčbě nechutenství či úpravě žaludečných šťáv. Oblíbené jsou také různé alkoholické nápoje, které se z jeřabin pálí. Z květů jeřábu se vyráběly různé čaje proti kašli. Kůra jeřábu se využívala k barvířským účelům. Dřevo jeřábu bývalo velice ceněnou surovinou a většina řemeslníků je využívala pro většinu svých výrobků.

Živí ptactvo i zvěř a ve všech ohledech přispívá k ekologické lesní rovnováze. Díky své velké mrazuvzdornosti a celkové nenáročnosti je také využíván při zalesňování chudých půd či rekultivaci. Stále častěji je také používán jako příměs do nově zakládaných remízků či slouží k výsadbě do stromořadí podél komunikací od nížin až do horských oblastí.

Babí léto součást milostné aktivity v přírodě - čas lásek jelenů

V hluboké noci se ozývají z kopců mocným troubením

Horké léto končí

a podzim se co chvíli přihlásí o slovo. První známky jsou v přírodě již patrné. Jednotvárnou zeleň stromů tu a tam projasní jemný odstín žluté, nebo červené, brzká rána jsou už studená a zvířata si začínají dělat zásoby. Ten pravý barevný podzim má však stále ještě pár dní čas, na řadu totiž přichází jedno z nejhezčích období v roce. Babí léto.

Typickým jevem, provázejícím babí léto, jsou vzduchem poletující pavučinová vlákna. I tato vlákna označujeme jako babí léto. V minulosti připomínali lidem tyto volně se vznášející pavučiny s drobnými pavoučky šedé či bílé babské vlasy a proto se toto období nazývá babí léto.
Babí léto je takřka každoroční jev vyskytující se především ve střední Evropě, a to koncem léta, tedy během září či začátku října. To je dáno kvůli tlakové výši rozkládající se nad větším územím.
Při tlakové výši, kdy je v atmosféře vyšší tlak vzduchu, klesá nahromaděný vzduch svou vlastní vahou dolů k zemi, kde se rovnoměrně rozptyluje do všech stran. Nejsou tedy příznivé podmínky pro tvorbu oblačnosti, a tím pádem se tvoří jen minimální množství srážek.

Babí léto je tedy charakterizováno suchými a slunnými dny bez výraznějších větrů. Přes den se setkáváme s velmi teplým počasím, i když bychom na začátku podzimu mohli očekávat spíše deště doprovázené větrem.

  chlad a zlátnoucí listnaté lesy  královské jelení zvěři

V noci je ovšem situace zcela jiná. Je chladno, teploty padají pod 10 stupňů Celsia. Po ránu jsou běžné radiační mlhy. Mlhy jako takové jsou výsledkem kondenzace (zhuštění, nahromadění) vodní páry při zemském povrchu.

Za mlhu považujeme stav, kdy dohlednost klesá pod 1 kilometr. Pokud se bavíme o radiačních mlhách, máme na mysli ty, které vznikly ochlazením vzduchu od aktivního povrchu vyzařování, tedy od Země.
 V případě babího léta mluvíme o velké denní teplotní amplitudě vzduchu. Jde o značné teplotní rozdíly mezi teplým dnem a chladnou nocí. Amplituda je rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou klimatických prvků, jakými jsou například teploty nebo srážky. Délka trvání babího léta je rok co rok proměnlivá. Nikdy se nedá s jistotou dopředu říci, jak dlouho potrvá. Rekordmanem v délce slunného a teplého podzimního počasí je rok 1959, kdy se pozdní léto udrželo skoro sedm týdnů. Předpovědi meteorologů jsou vždy různě optimistické.

Zatím co většina přírody se už chystá na zimu, probudí chlad a zlátnoucí listnaté lesy v královské jelení zvěři touhu předat dále geny novému pokolení. V její krvi začíná proudit vzrušení.

V hluboké noci se ozývají z kopců mocným troubením majestátní páni. Oznamují, že právě jen oni mají výsadní právo podílet se na předávání genů. Běda jelenovi, jenž zákon přírody nechce dodržet, stihne jej výprask hlavního jelena – vládce harému laní. Ten pak svoji výhru nad ním přednese ve vítězném ryku, z něhož jistojistě zamrazí každému pozornému posluchači.

Je chladno a zem hostí první mrazíky. Nebeská klenba zářící milióny hvězd, k zemi letí padající hvězdy. Ano, to je ta správná kulisa, která neladí lépe k ničemu jinému, než k času lásek jelenů. 

Mlok Salamander varovné zbarvení

Mlok neboli Salamander

Mloci přijít v různých barev a vzorů, s jasnými barvami obvykle varování pro dravce, který tuto položku menu obsahují smrtící jed.

Jednorázové Ocas: Mají štíhlá těla, většinou čtyři nohy podobné velikosti, malou hlavu, malé oči a ocas. U některých druhů, ocas se oddělí v případě napadení.Ocas bude i nadále škubnutí, rozptylovat dravce jako zbytek mloka dělá jeho útěk.

Půdy a vody: Některé druhy mloka svůj domov ve vodě, zatímco jiní jsou především pozemní. Ti, kteří svůj domov ve vodě, přijímají kyslík přes velké vnější žábry.

Oranžová ještěrka Mlok pozemní Mlok skvrnitý Orange ještěrka
Salamandra salamandra

Čmelák královna. Bombus terrestris. Mating bumblebee queen

Bombus terrestris

Mating the new buff-tailed bumblebee queen
Aardhommel (Bombus terrestris), de paring. Mating large earth bumblebees Bombus terrestris.
As they largely share the same charactistics we will focus on the largest – Bombus terrestris. Bumble bees are normally docile creatures and do not pose any major risks to us humans – they can sting but are unlikey to do this unless provoked.

Life cycle

Fertilised Queens emerge in February and seek out a feed and a nesting site. Nests are usually found in the ground, often old mouse holes. They feed upon nectar and pollen providing flowering plants with a valuable service – pollination.

Laying eggs in wax cells in her nest the Queen builds up a colony from 50 to 150 workers. Like all bee’s and wasps the eggs hatch into larvae which then pupate and again hatch, this time into adult bee’s.

Towards the end of summer fertile females and males will be produced. Only fertilised Queens will survive through the winter with all the workers, males and original Queen dying. The young fertilised Queens find a safe place to hibernate ready to emerge next spring.


#aktivity radosti a milování života, Bombus terrestris, Mating, Páření Čmelák královna, Čmeláci

Opylovači na zahradě

Bombus terrestris - Čmelák zemní

Čmelák zemní
(Bombus terrestris) patří k blanokřídlému hmyzu.  

Poznáme ho podle výrazného hlubokého bzučení křídel a kontrastního zbarvení. Celé jeho tělo je ochmýřené. Na hrudi a zadečku se střídají černá, bílá, žlutá a oranžová barva. Na hlavě má dvě velké složené oči a ještě tři jednoduchá očka. Stejně jako včely, vosy nebo sršně má i čmelák žihadlo, které však používá málokdy. Čmelák zemní žije ve velkých společenstvích.

Staví svá hnízda pod zemí, kde se stará o své potomky. Čmeláci patří mezi nejvýznamnější opylovače, protože opyluje květy s nektarem uloženým hluboko, ke kterým se sosáček včely nedostane.

Při sběru nektaru na své ochmýřené tělíčko naberou obrovské množství pylu, pomocí něhož se rostliny rozmnožují. Na čmelácích je tak (stejně jako na motýlech) závislých mnoho rostlinných druhů. Na svém těle unesou až polovinu své váhy.
Tam je devatenáct druhů čmeláků v Británii se šesti uznán jako nejčastější. Jak se z velké části sdílejí stejné charakteristiky se zaměříme na největší - Bombus terrestris. Čmeláci jsou normálně poslušné bytosti, a nepředstavují žádné významné riziko pro nás lidi - oni mohou bodat, ale neradi to udělají, pokud je vyprovokujete.
Životní cyklus
Oplodněná královna (matka) se objeví v únoru a hledá zdroje a hnízdiště. Hnízda jsou obvykle nalezené v zemi, často ve starých myší díře. Oni se krmí nektarem a pylem co poskytují kvetoucí rostliny s cennou službu - opylování.
Kladení vajíček ve vosku buněk ve svém hnízdě královně vytváří kolonie 50 až 150 pracovníků. Podobně jako všechny včely a vosy z vajíček se vylíhnou larvy, které pak kuklí a znovu vylezou, tentokrát do dospělé včely.
Ke konci léta bude plodné matky a může být reprodukován. Jen oplodněné královny přežijí zimu se všemi zaměstnanci, jedinci mužského pohlaví a originální královna umírá.

Mladé oplodněné Královny najdou bezpečné místo ke spánku a jsou připraveni vyjít ven na jaře příštího roku.