 |
| Sýkorka koňadra je naše největší |
je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé.
Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný). Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý.
Létá poměrně rychle. Hlas má velmi proměnlivý. Jediný pár sýkor koňader dokáže v péči o potomstvo pochytat neuvěřitelné množství hmyzu. Většinou hnízdí dvakrát v roce a za tu dobu spotřebuje denně každá asi 17 gramů larev a housenek, brouků a mušek. Za jeden rok sýkora spořádá až 75 kg hmyzu! Sýkory navíc pečují o ovocné stromy i v zimě.
V okolí budky, kde nocují, posbírají 50-70 procent obalečů jabloňových. Před červivostí tak zachrání až 90 procent plodů.
Nezapomeňte tedy v zimě nasypat na krmítko nebo zavěste alespoň kousek loje na ovocný strom. Takto přilákané sýkory posbírají nesčetné množství přezimujícího hmyzu (vajíčka, kukly i dospělce) schovaného ve štěrbinách kůry. Jakmile roztaje sníh, s přikrmováním přestaňte – pro ptáky je samozřejmě jednodušší zaletět do krmítka než sbírat potravu po stromech.
Ostatní ptáci pak již od jara sbírají slimáky, drátovce, komáry, mšice a další škůdce. Do každé zahrady můžeme přilákat několik zdatných pomocníků, a to nejen díky budkám, které s oblibou obsazují sýkory koňadry, modřinky, rehci domácí i zahradní, brhlíci i neméně užiteční polní vrabci. Volně na stromech a v keřích rádi zahnízdí i pěnkavy, zvonci a zvonohlíci, stehlíci, pěnice černohlavá, pokřovní i hnědokřídlá. Podmínkou jejich zahnízdění je přítomnost hustých keřů nebo vyšších stromů.
U nás tráví zimu i velké množství sýkor z velmi vzdálených míst v severní a východní Evropě. V krutějších zimách k nám přilétají sýkory nejen z Polska a Běloruska, ale dokonce až z oblastí daleko za Moskvou, z podhůří Uralu. Máme o tom celou řadu dokladů od kroužkovaných sýkor. Naproti tomu část našich sýkor, především mladí ptáci, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. Tenhle jev je jedním z mnoha překvapení, které přineslo kroužkování ptáků. Vždyť dříve byly sýkory koňadry považovány za typicky stálé ptáky.
 |
| Sýkorka modřinka |
Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žije zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.
Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí!
Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují.
Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února.
Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí.
Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou.
Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus.
Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají „kočovat“ krajinou.
V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2–3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.