Vím, že je to on a ne ona, podle oblečení. On je vždy a za každých okolností černý. Ale co je hlavní, zvykli jsme si na sebe.

Kos černý

Objevuje se každým rokem. Pravidelně. Sotva sleze sníh, už si to špacíruje po zahradě. Je krásný a noblesní ve svém černém fraku. Ale objevuje se i tehdy když se na sníh čeká.

Vím, že je to on a ne ona, podle oblečení. On je vždy a za každých okolností černý. Ale co je hlavní, zvykli jsme si na sebe.

 Ne tak, že bychom bez sebe nemohli být a žít. Mohli. Snad mohli. Ale těžce. Prostě by chyběl, to vím. Ví to i on. Je to jiný vztah než si kdo může myslet a už vůbec představit. Takový přátelský, který bývá pevnější. I když by nějaký cizák zvenčí mohl poznamenat. Jaký vtah, když na něho koukáš shůry, z 1.patra městské zástavby?! Bohužel by měl dotyčný pravdu. Ani jediné slůvko nebylo mezi námi vyměněno, ani pozdrav, posuněk … Nebylo třeba. Nebylo, protože jsme o sobě prostě věděli. A to je to hlavní a nejvíce důležité. Že jsme tak nějak tvořili jeden celek. I když trochu roztrhaný.
 Já za oknem, on o poschodí níže na zeleném, jakoby kulečníkovém plátně prostorné zahrady.

Hospodář v černém fraku. Ne však obyčejný. To jsem Vám vlastně ještě neřekl o co tu vlastně jde, nebo o koho jde. Možná už tušíte.Těm co tuší, nemusím nic napovídat a těm co netuší , mohu prozradit mého černého kamaráda kosa, jemuž se stal zelený obdélník zahrady druhým domovem. Přilétá denně a již od samého rána zobe, zobe, zobe ….nemajíc přirozeného nepřítele. A již dobré dva roky to již mohou být, co ho takhle vídávám. Ne, počasí mu nijak nevadí, dokonce svědčí. Jakékoliv. Bude mimořádně zdravý a otužilý tenhle solitér v tom nejlepším smyslu slova.
Jo, chtěl jsem ještě dodat, že nejsem ornitolog. Vůbec nevím jak dlouho žije černý kos. Krutý rejpal by mohl poznamenat, že než ho sežere kočka. A je také otázkou, zda je to pořád ten samý černý brach či nějaký z jeho potomků, co zdědil stejnou krev. Snad, možná i pravděpodobně. Tato úvaha však zůstane zřejmě nezodpovězena. To mi však vůbec nevadí. No uznejte…. Když teď, v září a v tomto okamžiku vstanu od mašiny ze židle a půjdu k oknu do zahrady ….
bude tam. Vsaďte se.
Černý zobající
solitér.

Ze sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"