PŘÍRODA A BROUCI. Zahrada má své obyvatele z říše brouků. Znáte je?

POZNÁTE MĚ?

DRVODĚLKA na abelii. Drvodělka fialová (Xylocopa violaceae) a drvodělka velká (Xylocopa valga) jsou naše největší samotářské včely.

Drvodělka na abelii

Jsou to velké (14 až 28 mm), černolesklé druhy, tvarem těla připomínají čmeláky. Podobně jako čmeláci mají pylosběrný aparát na zadních holeních, ale přenášejí pyl i společně s nektarem ve voleti.

Mladí jedinci se po vylíhnutí proletují po okolí a pilně se před zimou vykrmují na květech. Potom přezimují v dutinách ve dřevě nebo ve spárách zdiva, nebo ve vlastních vyhrabaných chodbách v zemi.

Zvláštností druhů tohoto rodu je, že přezimují samičky i samečci, k jejich spáření dochází až na jaře.

Drvodělka fialová (Xylocopa violaceae) a drvodělka velká (Xylocopa valga) jsou naše největší samotářské včely.
 Oba druhy si jsou navzájem podobné, často se vyskytují spolu. Hnízdí v mrtvém suchém dřevě, většinou vyhledávají chodbičky, co ve dřevě zůstaly po jiném hmyzu. Samičky tam budují plodové komůrky, tvar je určen velikostí prostoru, obvykle prostor umožňuje vytvořit jednu řadu plodových komůrek, které jsou oddělené přepážkami z dřevních pilin. Stěny komůrek jsou vyhlazeny vodotěsným sekretem. Svůj plod zásobují směsí pylu a nektaru. Larvální vývoj trvá 6 - 8 týdnů. Samičky jsou dlouhověké, obvykle se dožívají vylíhnutí svých potomků.

Včeličky usilovně pracují, jak jinak a fotograf to uloží do digitální paměti fotoaparátu i sociální sítě #Hmyz, Jaro, Květy, Včely, Příroda a zahrada

Včela pracuje na jaře a fotografové mají žně (photo by pavel kysela)

Bez včel bychom na zahradě neměli ovoce, zemědělci by neměli dostatečnou úrodu, vyhynuly by spousty vzácných planě rostoucích rostlin, krajina by radikálně změnila svůj ráz.

Včelstvo se skládá z jedné matky, několika tisíců dělnic a několika desítek trubců. Včely chováme v úlech. Včelí královna se vyvine z vajíčka jako každá jiná včela, ale díky výjimečné stravě (mateří kašičce) a díky daleko většímu prostoru buňky, v které se  vyvíjí, se u ní vyvinou takové orgány, které jsou potřeba pro její oplození, kladení vajíček a také například tvorbu zvláštního feromonu (mateří látky), který na ostatní včely v úle působí jako blahodárná droga.

 Trubec nemá žihadlo, zato oči má přes celou hlavu. Včely mají pět očí (dvě velká složená a tři malá) a šest nohou. Tělíčko se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Včely dýchají tzv. vzdušnicemi, které mají v zadečku. Vlastně dýchají zadečkem.
Na třetím páru nohou mají včely dělnice tzv. košíček pro sběr pylu. Včely se dorozumívají doteky tykadel, včelím tanečkem, pomocí vůně několika typů feromonů a také zvuky. Například matky při líhnutí „týtají“ a „kvákají“. Včely při rojení většinou nejsou útočné a to ani v případě, že jste uprostřed rojení (ale raději to nezkoušejte).

 Při rojení odlétá stará matka z úlu z částí včel – vytváří roj a tak přenechává právě narozené matce své původní obydlí. Každá včela má v úle svou úlohu, vykonává po určitou dobu jednu a tutéž činnost. Buď uklízí, nebo krmí, nosí vodu, pyl, med či propolis, brání česno nebo staví plásty z šupinek vosku, který jí vypadávají z tělíčka...

Krajina a hmyz. Čmelák na květu. Nejvíce vítané dny roku a fotoaparáty mají žně

Kveteme a čmeláci pracují (photo by pavel kysela)

Čmeláci patří mezi nejvýznamnější opylovače, protože opyluje květy s nektarem uloženým hluboko, ke kterým se sosáček včely nedostane. Při sběru nektaru na své ochmýřené tělíčko naberou obrovské množství pylu, pomocí něhož se rostliny rozmnožují. Na čmelácích je tak (stejně jako na motýlech) závislých mnoho rostlinných druhů. Na svém těle unesou až polovinu své váhy.
Životní cyklus
Oplodněná královna (matka) se objeví v únoru a hledá zdroje a hnízdiště. Hnízda jsou obvykle nalezené v zemi, často ve starých myší díře. Oni se krmí nektarem a pylem co poskytují kvetoucí rostliny s cennou službu - opylování.
Kladení vajíček ve vosku buněk ve svém hnízdě královně vytváří kolonie 50 až 150 pracovníků. Podobně jako všechny včely a vosy z vajíček se vylíhnou larvy, které pak kuklí a znovu vylezou, tentokrát do dospělé včely.
Ke konci léta bude plodné matky a může být reprodukován. Jen oplodněné královny přežijí zimu se všemi zaměstnanci, jedinci mužského pohlaví a originální královna umírá. Mladé oplodněné Královny najdou bezpečné místo ke spánku a jsou připraveni vyjít ven na jaře příštího roku.

Jaro a pilné včeličky. Pracují a slunce svítí. Ne tak člověk. Ten práškuje a čeká až mu pečený holubi vletí do....huby!

Včeličky na květu. Boží dílo!

Vítáme jaro a říše hmyzu. Čmeláček shání první potravu. Hrrrr...na ní!

Čmelák. Pohádkový. Možná ten Brumda?

Užiteční ptáci na naší zahradě. Sýkorky - Ptáci na zahradě, Sýkorky, Ptáci, Příroda, Procházky přírodou,

Sýkorka koňadra je naše největší

Sýkora koňadra 
je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé.

Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný). Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý.

Létá poměrně rychle. Hlas má velmi proměnlivý. Jediný pár sýkor koňader dokáže v péči o potomstvo pochytat neuvěřitelné množství hmyzu. Většinou hnízdí dvakrát v roce a za tu dobu spotřebuje denně každá asi 17 gramů larev a housenek, brouků a mušek. Za jeden rok sýkora spořádá až 75 kg hmyzu! Sýkory navíc pečují o ovocné stromy i v zimě.

V okolí budky, kde nocují, posbírají 50-70 procent obalečů jabloňových. Před červivostí tak zachrání až 90 procent plodů.

Nezapomeňte tedy v zimě nasypat na krmítko nebo zavěste alespoň kousek loje na ovocný strom. Takto přilákané sýkory posbírají nesčetné množství přezimujícího hmyzu (vajíčka, kukly i dospělce) schovaného ve štěrbinách kůry. Jakmile roztaje sníh, s přikrmováním přestaňte – pro ptáky je samozřejmě jednodušší zaletět do krmítka než sbírat potravu po stromech.

Ostatní ptáci pak již od jara sbírají slimáky, drátovce, komáry, mšice a další škůdce. Do každé zahrady můžeme přilákat několik zdatných pomocníků, a to nejen díky budkám, které s oblibou obsazují sýkory koňadry, modřinky, rehci domácí i zahradní, brhlíci i neméně užiteční polní vrabci. Volně na stromech a v keřích rádi zahnízdí i pěnkavy, zvonci a zvonohlíci, stehlíci, pěnice černohlavá, pokřovní i hnědokřídlá. Podmínkou jejich zahnízdění je přítomnost hustých keřů nebo vyšších stromů.

U nás tráví zimu i velké množství sýkor z velmi vzdálených míst v severní a východní Evropě. V krutějších zimách k nám přilétají sýkory nejen z Polska a Běloruska, ale dokonce až z oblastí daleko za Moskvou, z podhůří Uralu. Máme o tom celou řadu dokladů od kroužkovaných sýkor. Naproti tomu část našich sýkor, především mladí ptáci, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. Tenhle jev je jedním z mnoha překvapení, které přineslo kroužkování ptáků. Vždyť dříve byly sýkory koňadry považovány za typicky stálé ptáky.

Sýkorka modřinka

Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je půvabná, středně velká a poměrně hojná sýkorka. Z našich druhů se svými asi 13 g nachází mezi osmnáctigramovou koňadrou a desetigramovým uhelníčkem. Samci jsou azurově modří na temeni hlavy a na křídelních letkách a krovkách, samice mají tuto barvu jen naznačenou. U obou pohlaví je kresba hlavy černobílá. Díky zbarvení poznáme snadno i mláďata a nedospělou mládež od dospělých modřinek. Mají matnější žlutou barvu, méně výraznou kresbu a hlava je po stranách žlutavá, ne bílá.

Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žije zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.

Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí!

Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují.
Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února.
Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí.
Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou.
Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus.
Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají „kočovat“ krajinou.

V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2–3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.