Kolorit podzimu a keře plné vitaminů. Šípky jako surovina na sběr a zpracování. Šípkový likér!

Pozadí šípkového keře a kolorit podzimu

ŠÍPKOVÉ - PLODY
Na cesty jsou plné vitamínů, jen otrhat a připravit ke zpracování.
Některé šípky usušíme na zimu na čaj, uděláme si likér na dlouhé, zimní večery, a jestli bude chuť, třeba i  marmeládu.

Šípky se sbírají nejlépe v září až říjnu, za slunného počasí, suší se do teploty 50 stupňů Celsia.
Kvalitně usušené šípky mají oranžovou až tmavohnědou barvu, nakysle svíravou chuť a charakteristickou ovocnou vůni.

Šípek obsahuje: třísloviny, sacharózu, pektin, kyselinu jablečnou, kyselinu citronovou, kyselinu nikotinovou, silice, flavonoidy, vitamín C, B, K, karoten, vápník, fosfor, hořčík, draslík, aj.
Šípky lze uskladnit celé, nebo drcené.

ŠÍPKOVÝ ČAJ Z DRCENÝCH ŠÍPKŮ – lžíci drcených šípků zalít vroucí vodou a nechat 10 minut louhovat. Přefiltrovat přes jemné plátýnko /chloupky dráždí ke kašli/.

ŠÍPKOVÝ ČAJ Z CELÝCH ŠÍPKŮ – hrst sušených šípků namočit do 1lt studené vody a nechat přes noc. Druhý den přivést k varu a odstavit – tento čaj můžeme popíjet. K šípkům opět lze přilít vodu a zopakovat /tento čaj je kvalitnější nežli první/. Na co šípkový čaj působí?
-Na močové cesty
-Na snížení cholesterolu
-Podporuje činnost ledvin
-Odvádí tekutiny z těla
-Působí na infekce

Pro fajnšmekry je tu recept na likéry, sirup a marmeládu.

ŠÍPKOVÝ LIKÉR S POMERANČEM
0,5kg čistých šípků, kousek skořice, 1 čajová lžička sušené pomerančové kůry /nebo kůru z půlky pomeranče/ zalít 1,5lt alkoholu /postačí vodka/ a necháme měsíc louhovat.
Po této době slijeme a přidáme 250g cukru rozpuštěného v 250ml vody. Promícháme a nalijeme do lahví.

ŠÍPKOVÝ LIKÉR KOŘENĚNÝ
0,5kg čistých šípků, lžička sušené citronové kůry a lžička sušené pomerančové kůry /nebo kůra z půlky citronu a půlky pomeranče/, 3 hřebíčky, 4 kuličky nového koření, 1 lžička spařených rozinek – vše zalít 1,5 litrem alkoholu /vodkou/ a nechat měsíc louhovat.
Po této době slijeme a přidáme 250g cukru rozpuštěného v 250ml vody. Promícháme a nalijeme do lahví.

ŠÍPKOVÁ MARMELÁDA
Umyté šípky rozřízneme a odstraníme z nich semínka. Slupky vaříme v malém množství vody 15 minut, pak směs rozmixujeme nebo přecedíme, přidáme dle návodu želírovací cukr a 5 minut vaříme.
Horké plníme do skleniček, uzavřeme a položíme dnem vzhůru.

ŠÍPKOVÝ SIRUP
Čerstvé, přemrzlé šípky zbavíme jadérek a zalijeme 0,5lt studenou vodou. Pomalu přivedeme k varu a mírně povaříme cca 15 minut.
Přecedíme, na 1lt šťávy přidáme 0,5kg cukru,smícháme a nalijeme do lahví. Uskladníme v chladu.

Zdroj: bylinky.brána.světla.cz, sociální síť FB

Muchovník - pěstování, recept na likér a víno Muchovník je druh indiánského bobulovitého ovoce. Výborné modročervené plody chutí podobné borůvkám a jeřabinám

Muchovník

Hezký, ale zároveň užitečný keř svými jedlými plody, na nichž si kromě člověka pochutnají i ptáci. 

Muchovníků je vícero druhů. Nejznámější jsou u nás muchovník lamarkův, kanadský, olšolistý a oválný (vejčitý).
 Pocházejí ze Severní Ameriky, jen muchovník oválný je evropský druh. Vzrůstem se liší nejen jednotlivé druhy, ale i odrůdy těchto druhů, které se obvykle množí kvůli chutnějším plodům, nebo zajímavějšímu tvaru koruny. Každopádně plody všech muchovníků jsou jedlé, ale máme-li omezený prostor na zahradě, vždy se snažíme sehnat ty nejlépe plodící odrůdy. Plod chutná sladce, není tak borůvkově kyselý (narozdíl od zimolezu kamčatského). Semínka v plodu při rozkousnutí vydávají příjemnou mandlovou příchuť.  

 Obvykle nám muchovník vyroste jako větší keř nebo menší strom. Na jaře je rostlina obalena krásnými bílými květy, začátkem léta přicházejí na scénu růžové a fialové plody (jen ty tmavé jsou už zralé)

Muchovníkový likér

 400 ml přefiltrované šťávy z plodů
 0,8 g puškvorcového oddenku (lze jej vypěstovat na zahradě, zakoupit v léčivých rostlinách nebo v lékárně)
0,2 g hřebíčku 0,2 g celé skořice kůru z ¼ pomeranče
200 ml cukrového sirupu
400 ml 80% lihu (nejlépe z lékárny, nebo jej můžeme nahradit vodkou)

Ovoce propláchneme na sítku a vložíme do kastrolu. Přidáme koření zavázané do kousku plátna, aby se po varu dobře vybíralo. Vše vaříme čtvrt hodiny na středním plameni. Necháme vychladnout a přes husté sítko přecedíme. Cukr s vodou svaříme na sirup, který vlijeme do získané šťávy. Nakonec vmícháme líh. Necháme ustát do dalšího dne v chladničce a opatrně přes plátno přefiltrujeme. Ukládáme do lahví s dobrým uzávěrem. Popíjíme při přátelském posezení jako lék proti nachlazení a na žaludek nebo jako voňavou vzpomínku na léto.

Muchovníkové víno

 250 ml šťávy muchovníku
 130 ml šťávy z červeného rybízu
 500 ml vody balíček živné soli a balíček kvasinek na výrobu vín (koupíme v drogerii)
 190 g krystalového cukru

Plody muchovníku a červený rybíz vylisujeme. Šťávy odměříme přesnou měrkou a v doporučeném poměru smícháme. Přidáme vodu, vmícháme odvážený krystalový cukr, přisypeme živnou sůl pro kvasinky a balíček kvasinek. Úzkostlivě dodržujeme čistotu.
Směs po promíchání přelijeme do skleněné láhve s kvasnou zátkou a necháme kvasit. Po bouřlivém kvašení se začne tekutina sama čistit. Hadičkou stáhneme čistý nápoj, na dně zůstanou zbytky ovoce a kal.
Nápoj plníme do čistých, nejlépe vyvařených láhví a dobře zazátkujeme.
Uskladníme v chladu a temnu.

#Léto, Likér, Muchovník, Naše zahrady, Ovoce, Práce na zahradě, Rady a tipy, Recepty, Víno

Bez černý, historie a pověsti. Bez černý, Bylinky, Historie, čaj, Likér, Motiv domova

Bez černý plody

Tento léčivý, od pradávna uctívaný keř nesl názvy psí bez, smradlavý bez, psí víno, smradlavka, zebrový květ, kobzinky, bzinčí, habzina, jidášovy uši, kozíček, bezinky, černobez.

V bezovém keři prý sídlí duch, který se velice zlobí na každého, kdo touží některou část z jeho keře – která je zakletým pokladem – vzít.

A proto by měl každý, kdo touží natrhati sobě bezových květů, či plodů, před keřem smeknout či pokleknout, aby si bezového ducha udobřil.

V keřích bezu žijí i bůžkové, kteří opatrují nejen stavení ale i jeho obyvatele.

 Proto se v minulých letech bezy vysazovaly kolem hospodářských budov, aby byl dobytek zdráv a ochráněn před zlými duchy. A nejen to. Tam, kde rostl u stavení, hospodář měl jistotu, že i zlo je pod kontrolou. Ďábel, který sedával pod keřem, byl jeho kouzelnou mocí zbaven síly.

Bezovou kouzelnickou hůlku a píšťalu vlastnil prý každý čaroděj, jejím zvukem dokázal o půlnoci přivolat mocné síly z podsvětí.

Pokácet takový mocný keř a znesvářit si duchy se jen tak nikdo neodvážil. Před pokácením bezu probíhal obřad zaříkání, aby bůžkové měli dostatek času odstěhovat se do jiného keře.