A kde jsem byl tehdy já? První jarní den v přírodě a skvělý vtip o lidské lásce!

Praha - U řeky s dětmi ilustrační..momentka.

PRVNÍ JARNÍ DEN.


Asi čtyři a půlletý chlapeček poslouchá na procházce tatínka, který říká mamince:

"Pamatuješ, drahá, tady ten kopec? První jarní den, sluníčko, tráva na mezi... to to letí. Už je to pět let."

"A kde jsem byl tehdy já?" ptá se synek.

"Tady jsi byl, jen o kousek výš. Já jsem tě tenkrát nesl nahoru a maminka dolů."

PŘÍRODNÍ VÝBĚR. Namlouvání, představy lásky, milování a milostné blaho...

Příroda nezjednodušila milování na samotný akt oplození a zrození potomstva,

STAVBA HNÍZDA

ale napětí lásky je soustředěno k milování jako vybarvení přírody a jedinců, namlouvání a milování samotné. Aktivita přírody není tedy soustředěna na mateřství, ale na milování a přípravy projevy lásky a dokonale příjemné odměny radosti a uspokojení aktu kontaktu lásky se vším tím doprovodným zdobením a ucházením o partnera. Výběr je provázen vzrušením, napětím a silnými představami s výběrem v podvědomí.

Pokud bychom se dotkli neurofyziologie a hormonálních změn organismu v době lásky, tak dojdeme ke složitému pokusu o vysvětlení. Některé informace jsou vědecky zkoumány, ale sám život v podobě milování - je složitý v přírodě i u vyšších organismů, že to bude ještě dlouho trvat, než postoupíme k poznání. Žádné sexuologické ordinace to neurychlí, milostné rituály jsou v přírodě dodržovány přísně.

Přirozené vazby lásky a milování ustanou rázně s příchodem mateřství i když podle druhu pokračuje věrnost a péče o potomstvo společná. Nevěsty se stanou ženami co se váží k dětem a mateřství nahrazuje dobu milování...přichází péče růst a výchova potomstva, ale to není to co patří k lásce jako takové ve smyslu milování (chybí mocná touha a hormonální výkyvy namlouvání)
Přichází život rodinný a starost o děti.

Ale každé ráno zní ptačí písně už z noci co se do dne probouzí...a to nás vrací k touze pozorovat a učit se od přírody žít.

Člověk je deformován civilizací a vyvažuje denně zlo. Zaláskujme se, budeme přirození a lepší. Vytvořme si hry úsměvu a namlouvání z lásky k sobě, ostatním, okolnímu světu a jeho jiným obyvatelům co také hrají hry lásky a milování jako my.

Jsem pro vytěsnit z kola devianty včas, tak jako je to přirozené v říši jiných tzv. němých tvorů na světě. Přednost ať má možnost vzniku potomstva pro dobrou elitní inteligenci.

Nebo se babrejte dál ve válkách se sociopaty, diktátory a Al Kajdami. Změny mohou být rychlejší tak jak sociální sítě umožní předávat informace všem.

Láska, obřady, projevy a zvyky milování (namlouvání) v přírodě jsou jedinečné

Husy pár v přírodě

Zajímavé téma nejen pro vědce, analytiky dění v přírodě a zemědělce chovatele, včelaře nebo jiné chovatele živého tvorstva

Způsoby milování jsou nejen jedinečné nebo ve více variacích, ale cílem je vždy zachování a pokračování rodu bez omezení.

Chování reaguje na přírodní podmínky, potravu, příznivé nebo nepříznivé počasí, denní doby a příznivá období roku.

Je toto dění dobře ustanoveno nejen generacemi a staletími vývoje, ale zřejmě i jakýmisi vyššími zákony, co teprve objevujeme, pozorujeme, analyzujeme a učí nás tomu rozumět.

Podstata milování je řečeno selským rozumem vždy a všude stejná a to úvod k rodičovství.

   Není to ovšem zcela pravdivé konstatování, protože láska je i primární opakovaná a stále vládne všemu živému dění a to i tehdy když reprodukce se právě nedaří...je stimulována přírodními zákony, co nutí rod zvýšit populaci po nezdarech, neúrodě, nemoci i úhynu. Savci zvláště velcí jsou člověkem ale decimováni a druhy vymírají. Tam člověk zasahuje patologicky tak jak je to jeho hamižnosti vlastní...

Srnčí říje

V lásce v přírodě nevládnou peníze...ale u člověka ano.

Kde vládnou peníze, zachází se s láskou jako se zbožím...subjektivní milování je u člověka vedlejší.

   V přírodě jsou jevy milování a mateřství od sebe odděleny a nikdy není láska obětována praktickému cíli mateřství.

Z milování laskavá příroda nevyloučila nikoho, ale mateřství je přidělováno jako zvláštní dar. Milování se má zúčastnit každý a přírodě je jen zdánlivě jedno, kolik dětí z toho doroste.