Veverka obecná (Sciurus vulgaris) V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá ...

Veveruška černá

Vyhledává lesy listnaté, jehličnaté i smíšené, až po horní hranici lesa. A protože i na zahradách a v parcích jsou stromy, cítí se zde jako doma. Veverky si často v typickém postoji můžeme prohlédnout docela zblízka. Pokud mají poblíž strom, vědí, že ve vteřině budou v bezpečné výšce a nemají důvod utíkat předčasně. Na zahradách i v parcích je lze dokonce ochočit tak, že jedí z ruky. Veverky jsou čilé přes den, v noci spí. Akrobatické varieté si nejvíce užijeme po ránu a odpoledne, kdy jsou nejčipernější. Veverka mžiku vyběhne na vršek stromu, zhoupne se na nejtenčí větvi a s lehkostí přeskočí.

Hnízd má veverka vždy několik, často na sousedních stromech, ve výšce od cca šesti metrů až po větve vysoko v koruně. 

Jejich poloha i umístění ale nejsou striktně dány, protože veverky dokážou umně využít podmínek svého teritoria. Pokud například jako ideální závětrné místo vyhodnotí skrumáž větví v keři dva metry nad zemí, postaví si hnízdo klidně i tam. V městských oblastech, kde se stromů vhodných ke stavbě hnízd zoufale nedostává, jsou veverky schopné své hnízdo umístit třeba i do truhlíku s muškáty, do květináčů na balkóně, výklenku na fasádě panelového domu či půdních prostor. Při splétání hnízd veverky využívají odkousaných větviček stromů, na kterých je stavba situovaná a neváhají do vnější konstrukce zaplést i větvičky ještě živé. Obzvlášť v létě je proto hnízdo v hustě olistěných korunách stromů před zraky náhodných pozorovatelů dokonale zamaskováno.