 |
| Drozd kvíčala |
Svrchní část těla má tříbarevnou, hlava a kostřec jsou popelavé, záda jsou hnědá a ocas je černý. Hruď je rezavě hnědá a hodně skvrnitá. Samice a samec se navzájem neliší.
Mláďata mají hlavu a kostřec hnědé. Žije v koloniích, mnohdy až 30 párů. Hlas - hlasité, často v letu slyšitelné „šak šak šak“, píseň je tlumeně znějící cvrlikání, často slyšitelné i za letu...
Hnízdí v menších lesících, na polích, na březích rybníků se starými stromy, na okrajích lesů. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně. Hnízdo je důkladně vybudovaná hluboká miska ze stébel a stonků umístěná na stromech. Samice snáší 4 - 7 modrozelených vajec s hnědými skvrnami na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu asi 12 - 14 dnů. Potrava - hmyz, plži, červi, žížaly, a na podzim téměř výhradně bobule. Drozd kvíčala je částečně tažný pták přezimující v jižní Evropě, odkud se vrací na přelomu února a března a odlétá na přelomu října a listopadu.
Původně se jednalo o druh žijící v západní a střední Sibiři. V poledové době se začal šířit na západ a osídlil sever Evropy, v průběhu 20. století pokračovalo šíření do střední Evropy a dál k západu, v roce 1937 se usadila malá stálá populace na nejjižnějším cípu Grónska. Převážně tažný druh (mimo některých středoevropských populací) zimující od britských ostrovů a Středomoří, přes střední Evropu a Balkán, Malou a Přední Asii po Írán, vzácněji až do severozápadní Indie. Ke konci minulého století byly evropské populace stabilní, čítaly přes 14 milionu párů. V současnosti u nás hnízdí téměř na celém území, od nížin až po více než 1300 m.n.m. Na naše území se začala šířit od poloviny 19. století, začátkem století 20. šíření ustalo a opět pokračovalo až po roce 1925, další výrazná vlna přišla opět po 25 letech, a počty hnízdících párů se zvyšují i v současnosti. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 80-160 tisíc párů.
#Drozd kvíčala, Ptáci na zahradě, Ptáci, Hnízdění, Počítáme jaro,
.JPG)
