Drozd kvíčala je malý zpěvný pták z čeledi drozdovití. Jako méně správný a zastaralý byl používán též název Kvíčala obecná

Kvíčala obecná

Drozd kvíčala je malý zpěvný pták z čeledi drozdovití

Jako méně správný a zastaralý byl používán též název Kvíčala obecná.

Velikostí ani vzhledem se kvíčala od našich hnědých drozdů příliš neliší, je však vždy zblízka poznatelná podle světle šedé hlavy a stejně zbarvené spodní části hřbetu. Tyto barvy působí značně kontrastně, a celý dojem z kvíčaly je tak značně pestrý. Samice a samec jsou velikostí i zbarvením zcela nerozeznatelní.

Kvíčala je původem sibiřský pták, který teprve v nové době osídlil i severní Evropu - například na Islandu a v Grónsku se objevila až ve 20. století. Střední Evropu osídluje od severu od 19. století, ale toto šíření se odehrálo v několika vlnách, mezi kterými rozšíření kvíčaly opět ustoupilo k severu. Svědky poslední vlny šíření jsme byli v průběhu druhé poloviny 20. století: kvíčaly osídlily všechna vhodná místa v Čechách a o něco později i na Moravě.

Vhodná hnízdiště pro kvíčaly představují stromy obklopené vlhčími loukami nebo podobnými místy s krátkým travním porostem.

Na nich hledá v době hnízdění potravu, což jsou především drobní bezobratlí živočichové, jako je různý hmyz, měkkýši nebo i červi. Tito živočichové jsou také hlavní potravou přinášenou mláďatům. Hnízda jsou na stromech, většinou dosti vysoko v rozsochách větví při kmeni. Může to být i osamělý strom, ale většinou jsou hnízda v malých lesících nebo břehových porostech. Na vhodných místech mohou být kolonie až desítek párů, někdy však nalezneme hnízdit i jednotlivé páry. Pět vajec snášejí nejčastěji v půli dubna, někdy je však možné najít vejce i koncem června. Samice sedí na vejcích 14 dní, stejně dlouho rodiče krmí v hnízdě mláďata.

Již od konce září k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna až 3 000 ptáků je možno zastihnout v říjnu. Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť. 

A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové.

Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení.