Dýně

Hokkaido na švestkách

HOKKAIDO

Japonský
druh dýně hokkaido má lepší chuť a hlavně se dá bez problémů zpracovat najednou na běžný oběd. A je to opravdu pochoutka. Příprava dýňové polévky je velice jednoduchá - tato dýně se nemusí ani loupat, stačí nakrájet na kostičky, rozvařit se zeleninovým vývarem, rozmixovat a dochutit soli a sladkou smetanou. Pro obměnu můžeme přidat i česnek, nebo česnek, rajčata, kořenovou zeleninu, brambory, dostaneme pokaždé trochu jinou barvu i chuť. Hokkaido se dá i dusit a zapékat, dá se z ní udělat téměř cokoli, ale je to zase podobné, jako když se k nám kdysi dostala semínka tehdy „exotické" cukety.

Cukety se začaly pěstovat masově na všech zahrádkách, úroda byla značná a tak se z nich vařilo všechno od sladkých buchet až po knedlíky. A to je ten nejlepší způsob, jak si dýni znechutit. Vyberte si spíš několik dýhových dobrůtek, které vám chutnají nejvíc a vypěstujte si jenom tolik plodů, aby se vám za celou zimu nepřejedla.

Podle mé zkušenosti čím jednodušší příprava, tím lepší. Třeba nakrájet na plátky nebo kostičky, přidat česnek nebo kmín, sůl a máslo a zapéct v troubě, podáváme jako přílohu k masu nebo s bramborem a cibulkou osmaženou na anglické slanině i jako hlavní jídlo. Asijská úprava je také dobrá - na cibulce osmažíme dýni na kostičky, přidáme česnek, chilli papričku, trochu čerstvého zázvoru, loupaná rajčata a sójovou omáčku, opět skvělá příloha ke stejkům. Výborná je i dýňovo-bramborová kaše, uvaříme brambory i dýni zvlášť, společně rozšťoucháme v poměru 1:1 a doděláme jako běžnou kaši máslem a mlékem, osolíme, podáváme nejlépe s vepřovými výpečky.

Z dalších druhů můžeme pěstovat třeba dýni muškátovou, kterou lze použít podobně jako hokkaido a údajně se dá jíst i syrová, chutná prý podobně jako meloun galia. Mně ovšem nechutná ani galia, takže nemohu hodnotit. Muškátová dýně je menší, hruškovitého tvaru a před použitím se musí oloupat tvrdá slupka.

Špagetovou dýni, která je určitě zajímavým zpestřením jídelníčku, vřele doporučuji. Po uvaření totiž z vnitřku vydlabeme dlouhá vlákna, která opravdu vypadají jako špagety a úplně stejně se konzumují. Před použitím se buď celá dýně vaří ve vodě vcelku, což je díky její velikosti docela problém, nebo se může podélně rozpůlit, vydlabat semínka a řeznou stranou položit na pekáč, pečeme v troubě na 180°C 30 minut. Po mírném zchladnutí vidličkou vydlabeme „špagety", které rovnou podáváme s jakoukoli špagetovou přílohou - rozvařená rajčata s česnekem, cibulkou a bazalkou, směs z mletého masa a rajského protlaku, můžeme i posypat sýrem, ze studených udělat „těstovinový" salát, prostě upravíme tak, jak jsme zvyklí vařit špagety.
Ať již pěstujeme jakoukoli dýni, před zpracováním vždycky vydlabeme vnitřek se semeny.

Ta ale nevyhazujeme, protože jsou zdravá a při dobré úpravě i velice chutná. Semínka dobře prosolíme, pokud je zpracováváme najednou (třeba při výrobě kompotů a džusů do zásoby, kdy jich zbude docela dost), tak použijeme na 1 litr semínek 50 g soli, promícháme a necháme 24 hodin v chladu uležet a prosolit. Potom sušíme na plechu v troubě při 80°C 2-3 hodiny za častého promíchávání, aby se semínka nespálila. Uchováváme ve sklenicích s pevným víčkem. Pokud ale máme rádi dýhová semínka, můžeme si pořídit dýni vyšlechtěnou přímo na semínka - dýni olejovou. Ta má totiž semena bez tvrdých slupek, taková ta zelená, která známe z obchodů s racionální výživou, jsou rozhodně chutnější. Sušíme je úplně stejně, v troubě za častého míchání, po usušení je můžeme i upražit na teflonové pánvi se solí jako mandličky nebo zkusit připravit pikantní orientální pochoutku
- do misky si připravíme směs 3 lžic cukru, po čtvrtce lžičky soli, kmínu a skořice, můžeme přidat i špetku chilli. Na pánev kápneme trochu olivového oleje, přidáme semínka z dýně, 2 lžíce cukru a mícháme až začne cukr karamelizovat. Potom promícháme v míse s kořením, oklepeme a necháme vychladnout.

Dýně Hokkaido

 Recept na kompot a dýňový džus.

Na kompot dýni pokrájíme na kostičky nebo vykrájíme kuličky, na 3 kg dýně přidáme 300-500 g cukru a 2 lžíce kyseliny citrónové a necháme přes noc v chladnu uležet. Druhý den vaříme 6 minut, potom přidáme lahvičku ananasové tresti a šťávu ze dvou citrónů, vaříme další 4 minuty. Plníme do sklenic, sterilujeme 10 minut. Džus připravujeme podobně - 3 kg dýně nakrájíme na kostičky, přidáme 1,5 lžíce kyseliny citrónové, 0,5 kg cukru, šťávu ze dvou citrónů a 2 l vody, promícháme a necháme v chladnu stát. Druhý den vaříme 30 minut, necháme vychladnout, rozmixujeme, přidáme 5 l vody a šťávu z několika pomerančů. V lednici vydrží cca týden, pokud budeme sterilovat v lahvích, tak klidně celý rok. Kompot i džus jde samozřejmě připravit i z hokkaida, z goliáše je ho prostě jenom víc. A jako úplnou tečku na závěr - pokud máme na rostlinách spoustu neplodných samčích květů, můžeme si jimi zpestřit jídelníček - stačí je obalit v těstíčku, chutnají na slano i na sladko.

Pěstování dýně:

Semínka můžeme vysévat přímo na stanoviště začátkem května, lepší je urychlit úrodu předpěstováním sazenic. Rostou rychle a větší se špatně ujímají, proto předpěstujeme krátce, maximálně 4 týdny před výsadbou (v polovině dubna). Na záhon je vysazujeme až po květnových mrazících, jsou extrémně citlivé na mráz.
Dříve se obvykle pěstovaly na kompostu (a pěstují se i dnes), což je samozřejmě pro dýně dobré, horší už pro ten kompost a tím i pro všechny další plodiny na zahrádce. Dýně jsou obrovští žrouti, kompost dokáží doslova „vysát", proto bychom je měli pěstovat raději jinde. V každém případě dostatek kompostu potřebují, pro sázení vyhloubíme pořádnou jámu a tu naplníme kompostem, nebo ještě lépe jámu připravíme už na podzim a uložíme do ní čerstvý hnůj proložený posekanou trávou a zeminou. Máme-li jámu dostatečně velkou a zásobenou živinami, ani nemusíme hnojit, pokud máme pocit, že je živin málo, můžeme přihnojovat kopřivovou jíchou.
Dýně potřebují také pravidelnou hojnou zálivku, zaléváme ale pouze ke kořenům, abychom předešli zvlhnutí listů a tím rozvoji houbových chorob a hniloby. Nesnáší jakoukoli konkurenci, proto musíme buď pravidelně odplevelovat, nebo ještě lépe zamulčovat posekanou trávou, která dodá další živiny a navíc udržuje vlhkost.
Hokkaido a olejové dýně (pěstované na semeno) se nechají růst dle libosti, goliáše se musí zaštipovat, jinak rostlinka vynaloží daleko více energie na růst stonků a listů než na vývin plodů. Necháme tedy první dva plody a za nimi ještě další dva listy, celý zbytek zaštípneme. Průběžně odstraňujeme i všechny další boční výhony.

Švestkové Hokkaido

Dýně sbíráme vždy před příchodem prvních podzimních mrazíků, protože nejen sazeničky, ale i zralé plody jsou extrémně citlivé na mráz a byly by méně chutné a hůře skladovatelné. Nesklízí se najednou, ale postupně jak dozrávají. Zralost poznáme podle stopky - když začíná zasychat (je tvrdá, zdřevnatí, zežloutne), je ta správná doba pro sklizeň. Na podzim před mrazíky sklidíme celou zbylou úrodu, ty s čerstvou stopkou hned sníme, ty zralé si necháme na uskladnění.

Skladujeme je v suché místnosti, ne ve sklepě, kde by mohly působením vlhkosti uhnívat. Klidně je můžeme usadit i v pokojí a těšit se z hezké dekorace, určitě na první 2-3 týdny, než dýně dostatečně zaschne, protože necháme-li ji „dojít" při pokojové teplotě, získá mnohem lepší chuť. Potom ji přemístíme, ideální je místo se stálou teplotou kolem 15 °C, třeba na chodbě, v komoře nebo v garáži. Skladujeme je nejlépe odděleně, každou zvlášť, aby se nedotýkaly, ale znám paní, která je naskládá do komory do bedýnky co se tam vejde a také to přežijí ve zdraví, záleží spíš na tom, jak velké máte prostory. Stačí je vždycky jednou za čas prohlédnout a pokud začne stopka měnit strukturu (měkne, uvolňuje se), tak dýni okamžitě zpracujeme a nečekáme, až nám začne hnít. Hokkaido i špagetové dýně obvykle vydrží až do jara.

Dýně potřebují hodně prostoru a nesnáší žádné těsné sousedství čehokoli, prostě je to sobec, který vedle sebe nesnese nic, co by mu užíralo živiny. Nejlépe se jim daří, když jsou někde úplně mimo zeleninové záhony a nikdo jim nekonkuruje.

Kvůli možnému přenosu houbových nemocí nepěstujeme poblíž okurek a brambor, ani na záhoně po nich.
Nemocemi trpí málokdy, v hodně vlhkém létě se mohou objevit plísně, ale s počasím asi nic nenaděláme. Někdy uhnívají i malé plody, bývá to dáno spíš samoregulační schopností rostliny, která si nechá jenom tolik plodů, kolik dokáže vyživit.